Všechny moje lásky

Hned od začátku, když Rob mluví do kamery jako by mi promlouval do duše: „Co bylo první, hudba nebo zoufalství? Lidé mají strach, že si děti hrají se zbraněmi, že je kultura násilí ovládne. Nikoho netrápí, že děti poslouchají tisíce, doslova tisíce písniček o zlomených srdcích, bolesti, zoufalství a trápení. Poslouchal jsem hudbu, protože jsem byl zoufalý? Nebo jsem byl zoufalý, protože jsem poslouchal hudbu?“ Vzhledem k faktu, že jsem mužského pohlaví, mi byl Robův pohled na svět a ženy velmi blízký. Díky tvůrcům za množství povedených, lehce úsměvných scének a hlášek. V paměti mě utkvěl také tento zajímavý rozhovor mezi Robem a zpěvačkou Marií: „Myslím, že je správné, když je člověk nadržený a současně nešťastný. Proč nám mají být upřena základní práva jen proto, že jsme si zničili vztah? -Sex je základní lidské právo? -Sakra. Jo. Nedovolím, aby mi ten parchant bránil v šoustání." (02.09.2007)

Knižní předlohu mám hodně rád a to jak z důvodu očividné Hornbyho vášně k hudbě (tuhle lásku s ním sdílím), tak kvůli výbornému mixu tragiky (typická nostalgičnost ztracených milostných vztahů) a komiky (ještě typičtější chlapská zbrklost v oblasti citů). Tvůrcům se tyto aspekty podařilo do filmu výborně převést, společně (jak zmiňuje kleopatra) se specifickou náladou románu. Takže u mne spokojenost. Pokud budete mít chuť na romanťárnu bez (nebo přinejmenším se zdravou mírou) sentimentality, tak vřele doporučuji. (28.01.2016)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Nicka Hornbyho. Stupidní český titul filmu i knihy mimochodem postrádá vtipnost dvojsmyslu ukrytého v původním názvu "High Fidelity". Hornbyho kniha je zábavné a nápadité čtení, kterému nechybí vtip ani dobře odpozorované postřehy ze života třicátníků a jejich milostných vztahů. Je to text, u něhož jsem ocenil jeho literární styl, akcentující duševní život hlavní postavy a vypravěče v jednom, a jeho kontakt se čtenářem, s nímž udržuje intenzivní pouto neustálým proudem řečnických otázek (a dalšími oblíbenými triky). Frearsův film mě naopak nijak zvlášť nenadchnul - vadilo mi herecké obsazení (a nezachránila to ani má oblíbená Catherine Zeta-Jones, která se zde stejně jen mihne v pár záběrech v maličké roli jedné z Robových ex) i přílišné lpění na zachování narativní formy knížky - film lze považovat za skoro až otrockou adaptaci předlohy, a tím pádem v podstatě zbytečnou podívanou, protože neobsahuje nic, co by nebylo v knize - naopak z pochopitelných důvodů postrádá komplexitu Hornbyho románu, včetně řady zábavných introspektivních pasáží hlavní postavy, vyprávěných v ich-formě. Pokud člověk četl knihu, nemá podle mě důvod pouštět si i film - pokud se tedy nechce vystavit zklamání z konfrontace s knižními hrdiny v podání nesympatických herců, tak jako v mém případě. Film podle mě moc neobstojí ani jako samostatný zástupce žánru romantické komedie - není zde nic, co bychom neviděli stokrát jinde, a pokud chováte tento typ filmů v oblibě, snadno najdete výrazně lepší kousky. Mimochodem na celé knize i filmu mě nejvíc zaujala myšlenka obvolávat své ex, aby na nich člověk vyzvídal, v čem udělal kdysi chybu - tohle fakt někdo dělá, nebo jsem jediný, koho děsí představa, že mu po 15 letech zavolá jeho ex s otázkou, proč to tehdy nevyšlo? Myslím, že tohle je ten typ filmů, který notně přiživuje stereotypy a životní sebepojetí určité generace tím, jak vám předhazuje, jak byste měli nebo neměli žít, a to mu osobně nemohu odpustit. Když nad tím nad přemýšlím, je mi tenhle film skoro až protivný - jestliže mi Hornbyho vypravěčský styl přijde velkorysý a velkomyslný k nedokonalosti postav jeho literárního světa, film je jen nefunkčním pokusem převést totéž na plátno, kde to však skřípe a hlavně vyzní o dost jinak - ale to by bylo na dýl. (16.12.2012)

Nicka Hornbyho příliš nemusím, ale Všechny moje lásky a Fotbalová horečka tvoří jakési mé výjimky, potvrzující pravidlo. Také jde o to, že točení špatných filmů nepatří ke způsobům Stephena Frearse (no tak dobře, Hi-Lo Country byla sračka). Dalším kladem je skvělý výběr herců, a jakože je John Cusack v roli Roba skvělý, Jack Black a Tim Robbins si svoje party doslova užívají a excelují. Jediné, co si dovolím vytknout je, alespoň pro mě, nepochopitelné přenesení příběhu z Londýna do Chicaga. "Cítíte se nedocenění a tak se posmíváte lidem, kteří mají menší znalosti než vy" a "Na čem opravdu záleží je hudba, filmy a knížky, které se vám líbí" inu to jsou zapamatováníhodné a často i velmi pravdivé postřehy. (21.01.2007)

Rob - Cusack se choval jak pitomej puberťák, Laura - Hjejle říkala divný věci a Barry - Black byl na pěst. Víc lidí mi tam nezajímalo. Veškeré kapely, které jsou tam zmiňovaný mi neberou, styl vyprávění mi byl cizí a věci, co všichni říkali absolutně uhozený. Scénář mi lezl na nervy. Lidé se tam chovali nesmyslně! Hlavně hlavní postava, nafoukanej hňup, který dává dohromady, proč se na něho všechny holky vykašlaly a marně hledá důvod místo toho, aby začal u sebe. Takový idioty nemám ráda. Film mě štval hlavníma hrdinama. Kdybych takový lidi znala, hodila bych po nich šlehačkový dort a z plných plic zařvala: Shut the fuck up! (01.02.2015)