Všechny moje lásky

Cusackovi sa presne podarilo vyjadrit pocity, ktore som prezival, ked ma nechala holka. Tak sa podla mna citi vacsina chlapov, ktori sa pytaju, preco to zase nevyslo. Celkovo vsak High fidelity vo mne nezanechal viac ako pripomienku toho "strasne blbeho obdobia", ktore dufam, ze uz viac nezazijem ;-) (19.12.2004)

Rob - Cusack se choval jak pitomej puberťák, Laura - Hjejle říkala divný věci a Barry - Black byl na pěst. Víc lidí mi tam nezajímalo. Veškeré kapely, které jsou tam zmiňovaný mi neberou, styl vyprávění mi byl cizí a věci, co všichni říkali absolutně uhozený. Scénář mi lezl na nervy. Lidé se tam chovali nesmyslně! Hlavně hlavní postava, nafoukanej hňup, který dává dohromady, proč se na něho všechny holky vykašlaly a marně hledá důvod místo toho, aby začal u sebe. Takový idioty nemám ráda. Film mě štval hlavníma hrdinama. Kdybych takový lidi znala, hodila bych po nich šlehačkový dort a z plných plic zařvala: Shut the fuck up! (01.02.2015)

Co bylo první? Hudba nebo zoufalství? A stejně tak bych se mohl ptát já - co bylo první, film nebo zoufalství? Vždyť Rob je jako většina z nás, kteří se utápí v nostalgii, kteří občas nervově vypění, kteří udělají nechtěnou chybu, kteří přemýšlí, co by udělali jinak a přemítají o důvodech rozchodů. Tenhle film je až po okraj naplněný životními pravdami a za to mu odpustím i těch několik přetáhnutých konverzací o hudbě. A i u zamyšlených melancholických komedií lze dostat nekontrolovatelný záchvat smíchu, stačí, když se objeví Tim Robbins. "Takže dohodnuto?" (21.01.2007)

Jeden z 500 nejdebilnějších filmů všech dob časopisu Pink Panther. (Když na mne celý film vykecává hl. postava přes kameru, je to tak otravné, že po pár minutách mám silný pocit že toho exota musím paralyzovat a v zájmu sebezáchovy beru do ruky těžkou kovovou pánev na lívance a ignoruji společenskou etiku, veškeré sociální vazby i zapomínám na nedávno absolvovaný kurz sebeovládání...) (30.06.2016)

----- "Co bylo první ? Hudba nebo zoufalství ?" ----- Zoufalství - zcela jednoznačně ... alespoň pokud bych měla lidskou populaci hodnotit podle osobnosti hlavního hrdiny, jehož bolestínské rozebírání zkrachovalých milostných vztahů hudbu poněkud upozaďuje - a to i přesto, že ji lze považovat za jeho jedinou stálou lásku. Vůbec celá ta údajně komediální záležitost je na můj vkus nadměrně zatížena sobectvím, sebelítostí a úpornou snahou hodit veškeré vlastní nezdary a problémy na někoho jiného - nebo je alespoň zavěsit na krk náhodného posluchače ... potažmo diváka (jako kdybych neměla svých starostí dost). Ne že bychom takoví nebyli, ale k obveselení to jaksi nestačí ... 2,5* (23.07.2015)