Mary Reilly

Na tento film som sa napriek zlým recenziám z doby premiéry (česká Cinema dala 4O%) tešil. Nie snáď, že by som zbožňoval Juliu Roberts (to ozaj nie), alebo nejako extra megalomansky uznával skúseného Johna Malkovicha. Ale mám rád temný, schizofrenický príbeh doktora Jekylla a jeho nevychovaného priateľa, nepredvídateľného a riadne nepríjemne tajomného pána Hydea. Ak sa dá, nenechám si ujsť žiadnu jeho filmovú verziu. Táto sa pýšila silným režisérom Frearsom a zaujímavým nápadom podať notoricky známy príbeh z pohľadu tichej slúžky. Práve tá na seba napriek svojej utiahnutosti strháva pozornosť. Julia Roberts bola v polovici 9O. rokov jednou z najväčších hviezd Hollywoodu (za film dostala skoro 9-miliónový honorár), ale v súvislosti s Mary Reilly sa ukázala istá malosť resp. nevyzretosť publika, ktoré ju v pre ňu atypickej, temnej a neromantickej polohe odmietlo akceptovať, takže sa z filmu stal prepadák (47-miliónový rozpočet vs. celosvetová tržba 12 miliónov). Pritom snímka disponuje fakt pekelne temnou, mrazivou a nepríjemne tiesnivou (v dobrom) atmosférou, pričom práve oná "zmena uhla pohľadu" má za pozitívny následok, že známe zvraty vnímame tentokrát trocha inak, dalo by sa povedať sviežejšie  a film vďaka tomu ide viac do hororu, keďže Dr. Jekyll je tu predsa len skôr za vedľajšiu postavu, vďaka čomu si démonický Malkovich mohol dovoliť luxus nevytŕčať z každého záberu; s jeho postavou je narábané opatrnejšie, minimalistickejšie a záhadnejšie, je to skôr tajomný muž v úzadí a to je super. Hoc postavu vymyslel a kultový román o ňom napísal R.L. Stevensom (Ostrov pokladov), snímka Mary Reilly je v skutočnosti adaptáciou knihy od Valerie Martinovej. (30.01.2009)

Spomienka na Marry Reilly je už trochu matnejšia, ale to by nebola, ak by bol film skutočne vydarený. Takto pôsobí skôr ako trochu zbytočný pokus vytvoriť ďalšiu variáciu na známu tému. Za zhliadnutie stojí, pokiaľ si chcete doplniť Frearsovu filmografiu a vidieť Juliu Roberts "nie zase až tak úplne krásnu", ako sme poväčšinou pri jej filmoch zvyknutí. Pri ďalšej tv repríze si dám reprízu aj ja. (09.01.2013)

Mě se to, ale fakt líbilo! Mám fakt rád horory a tajuplné příběhy a všechno podobné. Ale nemám rád horory kde tečou litry krve a šílení mutantise sápou po zemi. Mám rád filmy s atmosférou, kde spíše nejostata nežli litry krve navozuje mrazení v zádech. A v tomto filmu se dozajista zamrazení v zádech dočkáte. Ponurá atmosféra, propojená vzpomínkami na zmařené dětství nevinné dívenky. A pak rozpolcenost hlavního hrdiny. No takřka perfektní. Bohuželjen takřka. Tak jak to je je to skvělé, ale já bych z filmu odstranili ten jediný efekt a to jest přeměna jedné osobvnosti v druhou. Bohatě by stačilo, aby hlavní postava byla schizofrenní, zčehož jedna osoba by svojí tvář zakrývala. Filmby zjískal na realičnosti (Což asi nebylo žádoucí ale já tomám rád) a divák by odcházel od obrazovky s úděsným pocitem, že by se tomohlo stát. Ale přesto jsem z filmu nadšen, po řadě naprosto úchylných pokusů o horor s atmosférou mě tento zcela vyhovuje a díky za něj! (05.12.2005)

Julia Roberts svojí roli zvládla skvěle. Tichá, neviditelná dívka, z které už jen srší dobrota na pohled. John Malkovich zahrál své "role" bravurně. Na jedné straně hodný, inteligentní doktor a na druhé vrah a násilník. Zajímavé pojetí rozdvojení osobnosti. Strašidelná atmosféra tomu dodala jiskru, ale stejně si tak nějak myslím, že by to Tim Burton zvládl natočit lépe. (25.05.2015)

Kdysi v roce 1996 se několik filmových kritiků rozhodlo, že Mary Reilly je špatný, nanejvýš průměrný film, že už samotná předloha neposkytuje dostatečně kvalitní materiál pro kalibr typu Stephena Frearse, tvůrce takových snímků jako Nebezpečné známosti, či Hrdina proti své vůli. Trošku mi to připomíná Paula Verhoevena a jeho Showgirls. Patří už jaksi k dobrým mravům vyjadřovat se o Mary Reilly negativně, shazovat ji pro údajnou nedotaženost, vysmívat se plytkému scénaři. Nemůžu si pomoct, ale je to chyba. Nejen kvůli filmu samotnému, který není ani zdaleka tak špatný, jak se takřka všeobecně předpokládá. Dokonce i pokud odhlédneme od mimořádných hereckých výkonů Julie Roberts a Johna Malkoviche, zbývá geniálně zrekonstruovaná atmosféra doby viktoriánské Anglie se vší její upjatou morálkou, striktním dodržováním společenských konvencí, leskem vyšší společnosti a bídou v brlozích živořící lůzy, determinovaných vztahů mezi panstvem a služebnictvem. Takto dokonale podali ducha určité doby snad jen Ivory v Rodinném sídle a Soumraku dne a Altman v Gosford Parku. (21.01.2007)