Nedotknutelní

Francouzská kinematografie rozhodně není mým šálkem čaje. Jejich humor obecně mi nikdy nepřišel moc vtipný a že by mě někdy francouzský film upřímně dojal, to si taky zrovna nevzpomínám. Intouchables jsou ale trefa do černého (NE, nenarážím na afroameričana v hlavní roli) a pro mě alespoň nástinem znovuobjevené důvěry ve francouzský film. Neskutečně příjemný snímek o nevyzpytatelné cestě životem v doprovodu vskutku lahodných melodií - 90%. (01.05.2012)

Tradiční schéma opět skvěle naplněno, odehráno, ozvučeno a odrežírováno. Zase tu máme střet dvou rozdílů, naštěstí se ale zbytečně netlačí na dojemnou pilu, a toho faktu je využito spíš pro budování komedie. Vůbec je tu sympatický, že i když by se film mohl víc babrat ve smutném osudu ochrnutého Philippa, tak se omezí sem tam na poznámku, krátkou scénu či pohled, co vyjádří mnohem víc a film díky tomu nesklouzne do slzopudné záležitosti. Tenhle poměr mezi citlivostí a odlehčením je tu výborně vyváženej. Ovšem že velkou zásluhu mají i oba herci, mezi kterými je chemie už od jejich prvního společnýho záběru. Některým bude film zřejmě i tak připadat příliš hřejivý, ale to jednak bylo záměrem a pak je to skutečně šikovně a kvalitně odvedená práce ve zcela jiném duchu než jsou vyumělkovaný "filmy co pohladí." Mít CSFD větší bodovací rozpětí dala bych 8/10. (19.03.2012)

Absolutne nečakané, ale ak by som mal vybrať len jeden, tak najlepší film roku 2011 je tento. Veľmi vtipný, dojemný, pohodový a ústredná dvojka patrí k najsympatickejším filmovým postavám posledných pár (desiatok) rokov. Vôbec sa nečudujem, že to na domácej pôde prebilo úplne všetky Hollywoodske veľkofilmy poslednej doby..... Čo si si vzala? Imodium? Čo si s tým chcela akože spraviť? Zabiť sa? S tým sa tak akurát 3 mesiace nevyserieš. (11.03.2012)

Když se zazobaný kvadruplegik rozhodne domestikovat lehce asociálního Senegalce, nejspíš ještě sám netuší, kolik zábavy a zajímavých zážitků to do poněkud okleštěných životů oběma přinese. Ale já to tušila a tak se nepřidávám k nadšeným opěvujícím ódám, protože mě tenhle film absolutně ničím nepřekvapil. Jistě, mělo to v sobě humánní poselství, po většinu stopáže jsem měla koutky rtů ohnuté směrem vzhůru a možná jsem se i 2x uchechtla, ovšem viděla jsem vtipnější komedie, hlubší a dojímavější filmy o postižených lidech a mnohem silnější výpovědi o sociálních případech. Ta trocha cynického koření na povrchu byla na můj vkus příliš decentní, než abych z ní zvlhla. Samozřejmě jsou "Intouchables" nadprůměrným snímkem, jenže já po zdejším astronomickém hodnocení a orgasmických komentářích čekala něco víc, přidanou hodnotu, kterou jsem prostě nenašla. Moje škoda, nějak to přežiju a vy taky budete muset, sorry;-P. 75% (01.04.2012)

Můj vztah k Nedotknutelným (přesněji TĚMTO Nedotknutelným, protože s názvem Intouchables budu mít navždy spojenou De Palmovu gangsterku) by se dal popsat asi takto: "Na počátku byl hype." I z toho důvodu jsem si dal se zhlédnutím hodně na čas (film jsem viděl až v televizi cca před půl rokem), a dokonce se věci sešly tak, že jsem stihl vidět i zatím poslední film z dílny dua Nakache-Toledano, Dokud Nás Svatba Nerozdělí. A kupodivu když mi pak prošli "rukama" Nedotknutelní, měl jsem z nich v řadě ohledů velmi podobné pocity. Ano, je to velmi dobře zahrané, po řemeslné stránce velmi dobře vedené, ale zcela průhledné a nepřekvapivé, sestavené z očekávatelných figur a očekávatelných situací (jistě, obvykle v nich není k vidění kvadruplegik), a že by mělo jít o bůhvíjak přelomový film nebo i "jen" film roku, to bych neřekl. Na moji "první signální" to zkrátka a dobře nezapůsobilo a v hlavě mi tato záležitost zůstává už jen díky tomu přeceňování, které se jí dostalo a stále dostává. 8. nejlepší film? Ale prosím Vás... 70% (06.10.2018)