Suite Française

Keď chceš spoznať charakter človeka, daj mu vojnu... Trocha som parafrázoval známy Lincolnov citát, ale v tomto prípade sa sem hodí jeho poopravená verzia. Vojna so sebou prináša rôzne príbehy, ktoré sa síce nedostanú do kníh, to však neznamená, že neboli a že nemali žiaden význam. Opak je však pravdou. Tento romantický príbeh ale to šťastie mal a do knihy sa po dlhých rokoch dostal... Pozitívny dojem snímku zvyšuje hlavne poznanie, že nech stojíme na jednej či druhej strane, stále sme len ľudia, dobrí či zlí sa nájdu u nás doma ako i u suseda. 70/100 (26.05.2016)

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

Film o válce, kde ve francouzském městě Bussy všichni mluví plynně anglicky, bez stopy francouzského přízvuku. Co se týče uvěřitelnosti, film se pohupuje na hodně nízkém laně. Chování postav bylo podivné a předvídatelnost byla do světa řvoucí. Dokážete odhadnout co/jak a proč půl hodiny než se to stane. A aby člověk nezapomněl, že to má být válečný film, tak sem tam do toho tvůrci hodili vážnou scénu, ze které měla zřejmě tuhnout krev v žilách, aby to nepůsobilo jako z červené knihovny. Chemie mezi hlavními postavami nebyla a Michelle Williams mi opět potvrdila, že je mi strašně nesympatická. 3* (23.05.2017)

A máme tu ďalší film, kde očakávania boli vysoké, no potom všetko začalo padať, keď si uvedomíme, že tu máme hlavne love story, ktorú sme videli miliónkrát a ďalšie dejové línie, ktoré sme videli miliónkrát. Ale aby som film mohol pochváliť aspoň trochu, nikdy nejde do fázy, že by bol frustrujúci alebo otravný. Nie je v ňom nič hrozné, no súčasne v ňom nie je nič, čo by sa dalo považovať za dobré. Je to len láska medzi dvoma protagonistami, ktorú sme videli už veľakrát, a samozrejme to medzi nimi nemôže fungovať a všetko to bla bla... a ak chceme mať konflikt, tak k tomu pridajme príbeh "Hájnikovej Ženy" od Hviezdoslava ako vedľajší dej, ktorý dokopy tiež nikam nevedie. Prvú polku filmu sa nič nedeje a sústredí sa úplne nesprávnym smerom. V druhej polke sa konečne veci začínajú diať, ale podľa mňa nie sú ani vtedy zaujímavé. Zo všetkých filmov, čo som videl o vojne, ma tento bral zatiaľ absolútne najmenej. A hoci spadá v mojich očiach do okey kategórie, nemyslím si, že by som sa k nemu ešte niekedy vrátil. (25.07.2015)

„MŮJ OTEC ŘÍKÁVAL: POKUD CHCEŠ VIDĚT PRAVOU TVÁŘ LIDÍ, ZAČNEŠ VÁLKU“… /// V roce 1940 se Francie stává okupovanou krajinou. Do venkovskýho městečka Bussy přijížděj Němci a vezou sebou všechny strasti, který okupace přináší. Lidi začínaj ukazovat svoji pravou tvář, ale film dlouho míjí válečný úklady, protože je třeba se k sobě chovat slušně. No a slušnost se dá i v lásku proměnit… Taková červená knihovna. Z války jen uniformy a hlavní jsou vztahy. ON hraje na klavír, ONA taky, takže brzy dojde na prvního francouzáka (hovno popravu. Holky ví, jak to myslím!). A když už bych málem zapomněl, že je ta válka, nastanou situace, který tu červenou knihovnu přebijou. Naštěstí. Takže, co já vím…, třeba na rozdíl od Adaline půjdou zrovna tady holky vejš. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný nedokončený román, který napsala Irena Nemirovská, neznám. 2.) Mám pochopení pro chtíč. 3.) Thx za titule „Sarinka.luc“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (12.07.2015)