Tmavě červená

Kamera, scénografie, střih pusa pusa pusa na tvářičku. Atmosféra v klíčových momentech pusa na pusu. Některé scény a dialogy, které dělají z filmu přes dvě hodiny dlouhý kolos - pusa tak maximálně do vzduchu a to se říká kdo ví jestli. Jsem velmi rozmazlená Suspirií, při které moje pozornost nepolevila ani na vteřinu. Profondo rosso v tomhle směru nenaplnilo má očekávání, jak se tak říká. Na druhou stranu je to super oldschool psycho film. Co se dá dělat, musím následovat své srdce. ♥♥♥ -"What made you decide to be a pianist?" -"Well, my psychiatrist would say that it's because I hated my father. Because when I bang the keys I'm really bashing his teeth in." (16.04.2012)

První giallo kousek z výzvy od uživatele G04T. Na můj vkus měl tenhle film zbytečně dlouhou stopáž. Chvílemi se to pěkně vleklo a já se docela nudil. Některé scény mi navíc připadaly lehce komické. Myslel jsem, že alespoň konec vylepší můj dosavadní dojem z filmu, ale opak je pravdou. Identita vraha je zklamáním. Jeho smrt mi přišla spíš trapná. Taky nedokážu pochopit, že vyšetřování se ujal klavírista s novinářkou. Co celou tu dobu dělala policie ? Na druhou stranu musím říct, že film má výbornou kameru ( jak je u Argenta zvykem ) i hudební složku. Jako celek mě tenhle kousek ale moc neoslovil. Ale asi je chyba ve mě. Zdejší hodnocení je poměrně vysoký. Za mě to jsou ale jen 2 hvězdy. (01.06.2020)

Argentova klasika, která působí spíš svým částečně uměleckým pojetím (dlouhé záběry bez střihu, smysl pro detail), než pravou hororovou atmosférou, na kterou je tu moc málo vražd (i když kvalitních) a trochu přemrštěná stopáž. Sympatické je i obsazení a hudba, což je nezvyklé pro filmy tohoto typu. Příjemná podívaná pro fanoušky žánru či Argenta samotného. Pro mne je toto velmi dobré giallo, možná i nejlepší. (14.06.2011)

Spíše než o horor se jedná o solidně krvavou detektivku, která má samozřejmě hlubokou tradici v italské nejen filmové kultuře. Asi těžko vytýkat všechny ty neduhy tehdejších snímků té doby a lokality, ale místy je to opravdu peklo. Nicméně Argentův přínos pro všechny fandy extrémní filmové klasiky je neoddiskutovatelný (ačkoli mám raději Suspirii a klasické psycho mého dětství Inferno), stejně jako legendární filmová hudba kapely GOBLIN. (04.03.2013)

Ľakačky, hrôza a atmosféra strašidelného domu a dávno zabudnutého zločinu by neboli tak účinné, pokiaľ by nebol správne objasnený motív vrážd. Podobne, ako pri Vtákovi s kryštálovým perím má aj v tomto prípade vrah nejaký ten svoj dôvod, ktorý súvisí v tomto prípade s postavením žien v spoločnosti, nie je polopaticky vysvetlený a divák má aspoň nad čím po filme popremýšlať. Bál som sa, že dve hodiny budú príliš, ale Argento správne stupňuje napatie a myslím, že vo filme je tých krvavých scén dosť. Bohužiaľ sme v 70tych rokov plných prapodivnej talianskej filmovej hudby, ktorá neraz napatie preruší v tom najlepšom, ale to je daň pre dnešného diváka, na toho vtedajšieho to fungovalo možno opačne. Najstrašidelnejšie mi pripadali napriek solídnym vraždám obrazy u prvej obeti pri napínavom finále. Z trojice filmov, ktoré som od Argenta zatiaľ videl, to najlepšie. (26.08.2013)