Od písně k písni

Film, který se dá posuzovat hned na začátku; do konce se s ním - tedy v něm - nic moc neděje. Všechno je tu celkem běžné (režie, kamera, herci atd.), ale ne docela. Kladou se řečnické otázky, na které se zevrubně odpovídá; a zásadní otázky, na které se neodpovídá; jak také jinak, když to jsou otázky věčné a život tak dočasný. Pokud film chytí na začátku, potom drží až do konce. Dokonce se dá říct, že je stále lepší, že zraje jako víno; v čem je ale stále lepší, se už dá říct asi obtížněji. Přese všechno postmoderní "příběh/nepříběh" jak vyšitý! Ostatně vždyť se stále jedná jen o jeden akord! Pozn: Vysoké rozlišení obrazu zde - na rozdíl od jiných filmů, kde je rušivé - funguje jako významný grafický prvek. (31.07.2017)

Rozhodne stráviteľnejšie než Knight of Cups, mj. vďaka ucelenejšiemu príbehu a zasadeniu do prostredia hudobného priemyslu. Stále však ide o podobne povrchnú, vyprázdnenú meditáciu, postrádajúcu opojnú spiritualitu a emocionálnu komplexnosť Malickových starších filmov. Niečo ako dizajnérske produkty z pásovej výroby, u ktorých sa niekto pokúša o napodobnenie exponátov z MOMA. Dúfam, že sú A Hidden Life a nadchádzajúce The Way of the Wind znakom konca tejto kapitoly režisérovej tvorby. (05.02.2023)

Nevím co, ale něco se Malickovi stalo.. Od válečných hodně akčních a dějových dramat jako „Tenká červená linie" přešel na hodně nedějové, artově ztvárněné, mezilidské příběhy viz „Strom života".. Snímek „Song to Song“ má minimální děj, ale především se všechno točí kolem pocitů.. Snaží se zachytit snad všechny city ve všech fázích partnerských vztahů.. Obsazení je více než ucházející romantický Ryan Gosling, Rooney Mara, sebevědomý Michael Fassbender, smyslná Cate Blanchett a lehčí verze Natalie Portman rozjíždí svá malá zaláskovaná a velmi intimní osobní dramata.. „Song to Song“ je nahodilý shluk scén, které diváka natolik vybízí k přemýšlení, až pozornost ochabuje a místy nudí.. Není to film o zapojení mysli, ale spíše duše.. Pro náročnějšího diváka filmového klubu a fanouška festivalů.. (14.11.2017)

Já Terrence Malicka asi nikdy nepochopím. Malick si točí filmy natolik po svém, že ho za to jistým způsobem obdivuji. Točí a nezajímá ho jestli to někdo pochopí nebo jestli to někomu něco řekne, hlavní je, že jemu to naprostý smysl dává. Nejvíce mě mrzí, že film postrádá jakýkoliv náznak smysluplného vyprávění. A nebo tam je, a já jsem si ho nevšiml pod tunou monologů, které jsou o všem a zároveň o ničem. Malick opět vykouzluje s Emmanuelem Lubezkim nádherné záběry, které jsou pastva pro oči a začínající filmaři by se z nich mohli desítky hodin učit. Na desítky ba stovky záběrů se kouká, tak moc luxusně, jen kdyby alespoň trochu dávaly smysl. Navíc má Malick opět famózní obsazení Gosling, Rooney Mara, Fassbender, Blanchett, Portman(takhle sexy už hodně dlouho nebyla) a nebo Bérénice Marlohe a nedokáže ho ani z poloviny využit. Je to doslova plýtvání potenciálem všech zúčastněných. Nejsmutnější je, že díky tomu roztříštěnému vyprávění a střihu, začnou všechny ty krásné záběry a okamžiky z filmu splývat dohromady a po pár hodinách, si z filmu moc věcí pamatovat nebudete. Obrovská škoda. S klasickým vypravováním by byl Song to Song výborný film, takhle je to jen zajímavý tvůrčí film, u kterého stačí vidět trailer. (26.07.2017)

"Tohle... Tohle a nic víc..." Mladicky nespoutaná filmová báseň (film-závan; film-řeka; film-vlna) o hledání pevného, neochvějného a stálého v dnešním tekutém a beztížném světě bez iluzí, svědomí a zásad. To pevné a neochvějné (neochvějné jako Sluncem prohřáté tělo žulového dómu Enchanted Rock, symbolického vrcholu oné dětsky čistočisté lásky mezi Faye a BVm, dalších z řady Malickových kormutlivých, po volnosti, výšinách a naplnění bažících poutníků-ptáků) přitom Malick – tak jako ve všech svých předešlých víc-než-filmech – nachází v tom zdánlivě nejprostším a (žel i) nejvíce přezíraném: ve světle lásky, v živoucím nyní přítomného okamžiku a v nenáročném (venkovském) životu v těsném kontaktu se zemí, půdou, oblohou, zvířaty a vším zeleným, pučícím a divoce, tak divoce se pnoucím; nebo jak by řekl sám Malick – v kontaktu se skutečným, zázračným. (18.06.2017)