Rytíř pohárů

Film beru jako nepřímé pokračování The Tree of Life, jen s Knight of Cups už se Malick úplně odpoutal od narativních pravidel. Je to symfonie obrazů, hudby a voiceoveru. Malick vám neřekne, co se stalo. On vám to ukáže. Někdy explicitněji a někdy méně jasně. Záleží na vás, jak moc si nad tím chcete lámat hlavu (někdy zbytečně). Zbožňuju fakt, že celý příběh odvyprávěl pomocí tarotových karet. Jako vždy se nebojí náboženských analogií. Christian Bale, Blanchett a Portman jsou nádherně poetičtí. Nicméně bych uvítala kratší stopáž, protože ne všechny segmenty se zdají nutné. Tower a Death byly každopádně nádherné. Použití skladby Exodus mi jen potvrdilo, že jsem s Malickem na stejné vlně. (23.01.2016)

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10 (13.10.2016)

Knight of Empty Cups. Terrence Malick si evidentne začal robiť čo sa mu zachce, bez toho aby to s kýmkoľvek konzultoval alebo by niekto mal kontrolu nad tým čo vlastne točí. A to píšem ako niekto kto má jeho filmy a ten meditačný, takmer až hypnotický spôsob natáčania rád. Uznávam, že The Tree of Life už bol odklon v jeho tvorbe, ktorý ma až tak nezaujal, ale stále som ho rešpektoval, pretože som vedel čo presne ním chce povedať. To the Wonder bol následne príliš jednoduchým filmom, ktorý nemal žiaden presah, ale ešte išlo badať, že Malick vie čo točí. Nič z toho neplatí o Knight of Cups. Toto tu je iba forma bez skutočného presahu alebo akejkoľvek emócie. Prázdne filozofovanie nad ničím, ktoré akoby si Malick natočil sám pre seba, nie pre divákov. Artsy fartsy je výraz ktorý ma pritom ako prvý napadne. Nejaký vynútený zmysel sa tu dá nájsť (asi ako v obraze na ktorom nič nie je, iba uprostred jedna čierna bodka), ale to neznamená, že to má skutočne nejaký prínos. Úpadok, znudenie moderného človeka, prázdnosť jeho života a malichernosť problémov sa dá zobraziť aj inak ako na jednom hollywoodskom hercovi, s ktorým sa snáď nikto nestotožní. Vyprázdnený film až beda, ktorá sa chce hrať na nejakú vyššiu formu umenia. Sorry, Malick, na toto ti neskočím. Udivuje ma jedine to ako sa do toho film podarilo dostať snáď najlepšie obsadenie za tento rok (Christian Bale, Cate Blanchett, Natalie Portman, Antonia Banderas, Wes Bentley, Imogen Poots ...), ktoré však aj tak nemá absolútne čo hrať. Za kameru a hudbu pár bodov, inak však takmer neznesiteľný snímok. CELKOVO: 1* (2/10) (15.01.2016)

"My son... you are just like I am. Can’t figure your life out? Can’t put the pieces together? Just like me. A pilgrim on this earth. A stranger. Fragments... pieces... of a man." Žalozpěv za duši moderního člověka. Člověka bloudícího, neúplného, roztříštěného. Člověka odloučeného od světa, Boha, přírody, odcizeného sobě samému. Žádný Malickův film v sobě nenese tolik bolesti a smutku, žádný toho neříká tolik o duchovní krizi dneška a mrákotě, která nás obklopuje. A byť se na první pohled může opak zdát pravdou, žádný v sobě zároveň nechová tolik naděje na procitnutí, nový začátek... (14.09.2015)