Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

Mladý manželský pár Stefania a Brunon se těší novému bytu, který se jim v nelehké době podařilo získat. Jejich nadšení však přetnou tragické události 17. prosince 1970 v Gdyni, kdy je Brunon při cestě do práce bezdůvodně zastřelen komunistickou policií. Stefania nejprve zprávu o úmrtí svého muže považuje za vtip, posléze je však čím dál více přesvědčována o kruté pravdě. Společně s diváky je svědkem sílících protestů dělníků místní loděnice proti ozbrojeným manévrům socialistického režimu. Během nepokojů tohoto dne zahynulo celkem 18 lidí a přes 500 jich bylo zraněno. Po delší tvůrčí odmlce se Antoni Krauze (chtělo by to sem na čsfd doplnit do informací o filmu, jakož i další tvorbu tohoto režiséra) vrací se zpracováním jednoho z nejtragičtějších dnů polských moderních dějin. Jde o první převedení této události na filmové plátno. Bezchybná Krauzeho režie, jako vždy vynikající hudba Michala Lorence a soustředěný herecký výkon Marty Honzatko mají hlavní zásluhu na tom, že film ani na chvíli nenudí a rezonuje v divákovi ještě dlouho po závěrečných titulcích. Hlavní postava filmu, skutečná Stefania Drywa, byla celou dobu přítomna natáčení a přispěla k tomu, aby byl její příběh co nejautentičtější. Zásahy, které by pravdivý příběh falsifikovaly s úmyslem prvoplánových efektů pro diváka, byly eliminovány na minimum. Viděno na Lubušském filmovém létě v polském Lagowě za přítomnosti a velice zajímavé diskuze s Martou Honzatko. Zatímco u nás jsou divákovi cpány neustálá nereálná retra typu Pupendo nebo Občanský průkaz, ze kterých nakonec máme pocit, že se v té době žilo hrozně fajn, Poláci tyto smutné kapitoly svých dějin zpracovávají natvrdo a bez příkras. (23.11.2012)

Copak by asi na tenhle film řekli všichni ti (polo)anonymní hýkalové, kteří se houfně vyrojili na internetových fórech po Českých lvech a unisono (napojeni na stejný mozkový trust) označovali Hořící keř za pravicovou propagandu?! Dobře zrežírované, místy velmi působivé (noční pohřeb) a syrová balada Janek Wisniewski padl v závěrečných titulcích samozřejmě nesměla chybět. (17.04.2014)

Poláci jsou skuteční muži. Hrdí, sebevědomí, nenechají si dělat na hlavu. Státní mašinerie je sice semlela stejně, ale bojovali. Položili za svou věc i životy, a nebylo jich málo. Totéž platí pro statečné polské ženy. Proto jsou i jejich filmy tak působivé. Na rozdíl od našich současných, velmi často zbytečných filmů, potěmkinových vesnic a pokryteckých blábolů na stříbrném plátně. Takhle se dělá film o totalitě, pánové režiséři CZ ! Jistě není nutné dodávat, že podobný systém manipulace, brutality, demagogie (a zbabělosti) existuje od doby co vznikl stát a jeho mocenský aparát. Liší se jenom občané, kteří mu to dovolí více nebo méně. Krásný a nesmírně silný film. /Pozn. Tímto nechci urazit české muže ani ženy, jen konstatuji, jaký dojem na mě udělal tento polský film a jak odlišný dojem na mě dělají české filmy o komunistické totalitě./ (02.02.2014)

Silný film, tak ako asi všetky, ktorých témou je strieľanie do bezbranných protestujúcich na uliciach, hlavne pokiaľ zobrazujú skutočné udalosti. Až rozum zostáva stáť nad jednaním tých policajtov, ktorí bez mihnutia oka zabíjajú nevinných spoluobčanov a nad názormi vládnucich politikov. A to dokonalé ututlanie desiatok mŕtvych a stoviek ranených, tajné pohreby, premiestnenie príbuzných... Šialený každý režim, ktorý takto dokáže jednať so svojimi občanmi. Pre mňa osobne ale ostáva TOP filmom v tejto kategórii Bloody Sunday. (08.03.2019)

Působivé drama jako řemen, pocitově to je tedy neskutečný nářez.. Prolínání příběhu mladé rodiny se třemi malými dětmi a událostmi z prosince 1970 v několika polských městech hutní atmosféru a celkově dodává snímku reálný pohled.. Dnes večer nemám žádné připomínky, tohle stojí za to vidět, i když z toho jedné vůbec nebylo a není dobře, zapomínat na komančská zvěrstva se prostě nesmí.. (21.11.2021)