Režie:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrají:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Na rovinu zobrazené udalosti zo štvrtka 17. decembra, kedy ľudia vstúpili do štrajku kvôli výraznému zdraženiu potravín. Nečakajte len slzný plyn a obušky ... tam sa do ľudí strieľalo. Poliak do Poliaka. Vianočný čas, na ktorý sa len tak ľahko nezabudne, keďže mŕtvych bolo 18 a ranených 233. A ku tomu ešte aj tie ohromné ideologické žvásty, čo tam vypúšťali tí hlavní pohlavári strany ... natočené to bolo naozaj uveriteľne, skoro skutočne a použitých bolo aj veľa autentických záberov a nahrávok. Určite odporúčam! ()
Poláci tak trochu suplují naše filmaře, kterým se z příběhů odehrávajících se za minulého režimu vždy vylíhnou nějaké ty Pelíšky, což znamená, že komunismus byl v jejich očích sice svinstvem, ale nebylo za něj zase tak úplně špatně. Čest výjimkám typu Pouta. Poláci tu hnusnou šedivou dobu ukazují takovou, jaká byla a Černý čtvrtek to jen potvrzuje. Film se odehrává na několika úrovních. V jedné je rodina, které se gdaňské události tragicky dotknou, ačkoliv s nimi nemá vlastně nic společného, v té druhé je to samotná demonstrace a střety s armádou a ve třetí sledujeme jednání politických špiček. A všechny tři linky mají něco do sebe a všechny tři dokážou vyloženě nas*art a ta první, byť je prvoplánová, i dojmout. Ocenění zaslouží i citlivé zakomponování dobových záběrů, které jsou v několika chvílích otřesné a pochválit je třeba i herce, ačkoliv o nich to tady tolik nebylo. Celkový silný dojem podtrhává Balada o Janku Wisniewském, která provází závěrečné titulky.90% ()
Poľsko, 1970, pred Vianocami. Poznala som fakty o r. 1980, keď sme prvýkrát počuli meno Lech Wałęsa, ale o týchto nepokojoch sme sa v škole neučili. Pamätám si len rôzne vtipy na tému, prečo v Poľsku nevideli mäso. Ťažká minulosť, uvedomíte si, že sa diali ozajstné zverstvá na vlastných národoch socialistických krajín a väčšinou boli ututlané. Hlavne, aby sa o nich nehovorilo v Moskve a nezopakoval sa priateľský akt ochrany Československa, z augusta 1968. Deje sa to na rôznych miestach našej Zemegule - niekto mocný rozhodne, že správnym riešením je strieľať do vlastných radov. Pri takýchto záberoch zostáva divný vnútorný pocit, že diabol hľadá naše najslabšie miesta a teší sa. ()
Film, který může sloužit jako pomůcka k porozumění k tomu, co se dělo v Polsku na konci roku 1970. Ale ačkoli jde o vykreslení tragédie na příběhu skutečné oběti, Brunona Drywa (1936-1970), film pracuje primárně s emocemi. Nás může těšit reference věnovaná Československu, ale všechno ostatní si musíme dostudovat sami po vlastní ose. A v tom mohl být film mnohem nápomocnější. ()
Působí to trochu jako hraný dokument, což drama neubírá, spiše je posiluje. Pro našince jsou zajímavá samotná fakta o polských bouřích sedmdesátých let, o kterých jsme se doma v té době nedovídali ani tolik, že se odehrávají. Mimo toho, že člověk podvědomě stojí na straně protestujících, musí také vidět, jak se Poláci poučili z rokuj 1968 v Československu a i za cenu "sebeobětování" a ztráty úcty vlastního národa nenechali věci dojít až k sovětské invazi. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama