V domě

Extrémně chutný, sofistikovaný film srovnatelný se scenáristickými hříčkami Woody Allena nebo Charlieho Kaufmana. Jednotlivé úrovně a metaúrovně příběhu se vzájemně proplétají a ovlivňují, hrdinové se postupně začínají dusit v husté šťávě svých egoistických ambicí až nakonec dospějí do fáze, kdy jsou úplně všichni odhaleni jako krásně nechutní, poutavě trapní sobci. Poslední třetina sice trochu zbrzdila úspěšně rozjetou zápletku, ale elegantní konec to vše vrchovatě vynahradil. Mňam. (08.07.2013)

„Tichý, bezproblémový. Vždycky sedí v zadní řadě. Tak jako ty. Je to nejlepší místo. Vidíš všechny a tebe nikdo.“ V podobném typu filmů většinou nacházím zalíbení. A s milým překvapením můžu konstatovat, že U nich doma není výjimkou, právě naopak. Film hned na začátku nenápadně diváka vmanipuluje do role učitele. Jeho hladovost, při které se jen marně snaží zakrývat, jak ho studentovo vyprávění nesmírně přitahuje a vzrušuje, se stává i divákovou. Ten si pak stejně jako hlavní hrdina přeje další pokračování dobrodružství mladého stalkera a vetřelce v domě, ba přímo po něm baží (s tím rozdílem, že publikum nemá tu možnost zasahovat do tvůrčího procesu talentovaného spratka). Ale přestože si tvůrci filmu s divákem nádherně hrají a manipulují, pořád mu dávají velkorysou možnost si to zároveň uvědomit a škodolibě se bavit na účet hlavního hrdiny spolu s nimi. A ačkoliv mě konec snímku v první chvíli mírně zklamal, s odstupem času se mi zamlouvá stále víc. Trošku nadhodnotím a přiklepnu filmu slabších 5*. (08.04.2018)

Jeden zo snímkov, ktorý vás nezasiahne ani tak svojim obsahom (aj keď dialógovo to bolo fajn), ako skôr svojou formou. To svojské, neobvyklé spracovanie a narábanie s postavami sa sem vyslovene hodilo, k čomu samozrejme pomohli aj slušní herci. Všetko pekne obalila výborná muzika. Ja som spokojný, takto si predstavujem nadpriemernú, netypicky spracovanú drámu. 75/100 (28.08.2017)

Ozon prostě umí "nastavovat zrcadlo". Sice jde o jeho méně bláznivý snímek, ale i tak tam bylo ironické pomrkávání, které mám tak ráda. Claude byl perfektní, jeho nenápadné upravování příběhu zaskočilo i zkušeného učitele, který mu byl jinak důstojným protihráčem. Bavilo mě Germainovo nadšení, Claudovo pozorování i umělecké projevy Germainovi ženy. Konec na lavičce byl parádní zakončení. (26.11.2012)

Nápad a vývoj příběhu mě zcela zaujal, o to jsem byl rozladěnější, když se mi v polovině vrátilo přehrávání na začátek – asi chybný download. V tu chvíli jsem myslel jen na to, jak se "dodívat" - obnovit soubor, znovu ho stáhnout. A jak jsem na tom pracoval, uvědomoval jsem si víc a víc, že film (zvláště tohoto druhu) může mít "pokračování příště", a to "příště" může být i "nikdy". Proč chtít konec od příběhu, který se tomu sám vzpírá tím, že ho nemá. Nebo jich má víc... Dosud jsem napočítal čtyři. (10.07.2016)