V domě

"Víš, jak se pozná dobrý konec? Čtenář si na konci řekne: 'Tohle jsem nečekal, ale nedokážu si představit, že by to skončilo jinak,' " poznamená v průběhu filmu hlavní postava. Tak tedy: Tohle jsem nečekala, ale dovedu si představit lepší konec. Počáteční nápad totiž není špatný: Učitel literatury ve své třídě zpozoruje žáka s nadáním pro smysluplné skládání slov za sebe a snaží se ho v této zálibě podpořit. Student mu na oplátku každý týden přináší novou kapitolu příběhu, jehož hlavními aktéry jsou studentův spolužák a jeho rodiče. Mladý spisovatel prochází jejich domem, odkrývá jejich soukromé životy a do nich vkládá své představy. Co je však pouze výmyslem šestnáctiletého hocha a co je skutečností? Nezašlo jeho špehování cizích lidí až moc daleko? A hlavně jakou postavu se skrz svůj příběh snaží vykreslit a ostatním odhalit? Sebe samého? Svého zamlklého spolužáka? Jeho prací posedlého otce? Jeho matku, která ho přitahuje? Nebo snad čtenáře celého příběhu? Otázky, otázky, otázky. Jednou vyřčeny, pak však bohužel zapomenuty a už nikdy nezmíněny, natož zodpovězeny. A tak podobně jako příběh talentovaného žáka připomíná i Dans la maison dílo nezkušeného spisovatele, který tak úplně neví, co chce svým příběhem vlastně říct. [Glasgow Film Festival] (23.02.2013)

Naozaj zaujímavý film založený na slovách a dialógoch. Herci veľmi presvedčiví. Ako tu už niekto spomenul, keď prižmúrim oči, pripomína mi to tak trochu ukecaného Woodyho. A zase raz výborná muzika ... http://www.youtube.com/watch?v=lq8ZjgQQue4 (01.11.2013)

Můj miláček Fabrice Luchini opět zabodoval, k sobě si vybral překvapivě zdatného protihráče Ernsta Umhauera. Oba rozehráli partii, ve které do poslední chvíle nevíte, zda jde o skutečnost či fikci. Vše pozvolna graduje, takže jste stále více a více vtahováni do děje.Ze samotného závěru mě až mrazilo. Neobyčejný film, který stojí za zhlédnutí. (25.01.2014)

Lišák François Ozon zase všechny dostal - profesora, jeho ženu, celou Raphovu rodinu i mě... Od prvních minut zajímavý příběh zloděje životů, který krade pro inspiraci, sám vytváří zápletky a co víc, dokáže zainteresovat nové postavy, ze čtenáře vytvořit spoluautora a jeho zvědavost změnit na voyaerskou posedlost, odkrýt skryté touhy, donutit ho udělat věci dříve nemyslitelné pro pouhé pokračování příště - tak tomu já říkám tvůrčí psaní... Škoda jen lacinějších triků mezi fiktivní a skutečnou rovinou. (11.03.2014)

Myšlenka dobrá a docela dlouhou dobu se Ozonovi dařilo držet mě v nejistotě a kde končí pravda a začíná fantazie jsem prakticky nevěděl až do konce. Dalším plusem jsou herci v čele s představitelem učitele, který pro mě byl největší hereckou hvězdou filmu. Zpracování jako takové bohužel za námětem a castingem pokulhává a vytříbené dialogy mezi kantorem a žákem střídají často nic neříkající rozhovory stalkerových obětí. Chápu, že ty obrazy ze života rodiny měly ukázat, co je to vlastně za lidi, ale podle mě se jim to příliš nepovedlo. Někde mezi tím je osobní život učitele, který střídá slabší a silnější okamžiky.Zpracování, stejně jako konec, bych si dokázal představit jinak, ale ke konci vládla spíš spokojenost, takže 60% (12.01.2015)