V domě

Extrémně chutný, sofistikovaný film srovnatelný se scenáristickými hříčkami Woody Allena nebo Charlieho Kaufmana. Jednotlivé úrovně a metaúrovně příběhu se vzájemně proplétají a ovlivňují, hrdinové se postupně začínají dusit v husté šťávě svých egoistických ambicí až nakonec dospějí do fáze, kdy jsou úplně všichni odhaleni jako krásně nechutní, poutavě trapní sobci. Poslední třetina sice trochu zbrzdila úspěšně rozjetou zápletku, ale elegantní konec to vše vrchovatě vynahradil. Mňam. (08.07.2013)

„Tichý, bezproblémový. Vždycky sedí v zadní řadě. Tak jako ty. Je to nejlepší místo. Vidíš všechny a tebe nikdo.“ V podobném typu filmů většinou nacházím zalíbení. A s milým překvapením můžu konstatovat, že U nich doma není výjimkou, právě naopak. Film hned na začátku nenápadně diváka vmanipuluje do role učitele. Jeho hladovost, při které se jen marně snaží zakrývat, jak ho studentovo vyprávění nesmírně přitahuje a vzrušuje, se stává i divákovou. Ten si pak stejně jako hlavní hrdina přeje další pokračování dobrodružství mladého stalkera a vetřelce v domě, ba přímo po něm baží (s tím rozdílem, že publikum nemá tu možnost zasahovat do tvůrčího procesu talentovaného spratka). Ale přestože si tvůrci filmu s divákem nádherně hrají a manipulují, pořád mu dávají velkorysou možnost si to zároveň uvědomit a škodolibě se bavit na účet hlavního hrdiny spolu s nimi. A ačkoliv mě konec snímku v první chvíli mírně zklamal, s odstupem času se mi zamlouvá stále víc. Trošku nadhodnotím a přiklepnu filmu slabších 5*. (08.04.2018)

Pan učitel, který chce pomoci v literárních začátcích svému žáku, dostane se do zajímavých situací. Čte jeho každodenní slohovky, podrobuje je kritice a snaží se styl vylepšit a žáka vést. Příběh však není fikcí, ale popisováním návštěv rodiny žákova kamaráda. Postupně příběh na papíře ožívá natolik, že se stává takřka vědeckým experimentem a pan učitel se stává vlastně spoluautorem scénáře dnů budoucích. To pokušení je natolik silné, že zapomíná na etiku i své učitelské povinnosti. "U nich doma" je typ filmu, který balancuje na tenkém ledě a podle zdejších hodnocení nepříliš úspěšně. Já se bavil velmi dobře. Dle mého to má spád a hlavně psychologicky je to dokonale propracované. Na závěr jsem měl trochu obavy, jak rejža z té překombinovanosti vybruslí, zvládl to však moc dobře. Nejvíc miluju na francouzském filmu, že se nebojí nahlas říct: "Jsem možná úchyl, ale hlavně že mě to baví!" 85% (11.01.2014)

Tohle byla vysloveně báječná lahůdka od Ozona. Dlouho jsem se tomu snímku vyhýbala, ani sama nevím proč a jako většinou jsem nakonec byla nadšená. Tolik proměnných a tak bezvadně sladěných situací jsem dlouho neviděla. Buď bylo pokračování naprosto nesnesitelné a nebo naopak zcela reálné. Já jsem jen mlaskala slastí nad celým neobvyklým zpracováním, protože to je potom osvěžením mezi tolika filmy. Já osobně tleskám a konec byla super tečka :-) (27.11.2016)

Můj miláček Fabrice Luchini opět zabodoval, k sobě si vybral překvapivě zdatného protihráče Ernsta Umhauera. Oba rozehráli partii, ve které do poslední chvíle nevíte, zda jde o skutečnost či fikci. Vše pozvolna graduje, takže jste stále více a více vtahováni do děje.Ze samotného závěru mě až mrazilo. Neobyčejný film, který stojí za zhlédnutí. (25.01.2014)