Wrong

Zřejmě nejsem schopen snést všechno. Zřejmě také proto, že nemusím. Těžko byste hledali v nedávné době nějaký film, kterému by tak MOC seděl název. těžko byste také hledali v nedávné době film, který by mohl z fleku aspirovat na cenu za nejzbytečnější art-film. Film naprosto o ničem, tvářící se jako film o honbě za uneseně-ztraceným psem, navíc se maskující za jako komedii, možná s tak velkými a přehlubokými pokusy o zpodobnění čehosi v naprosto mou mysl míjejících nesmyslech, že při pohledu na Paula zevnitř díky zpřístupnění paměti jeho výkalů jsem to vypl a anihiloval každý jeden bit informací tohoto filmu, usadivších se na mém disku. Autorům doporučuji se na půl dne posadit do své vysněné kanceláře se 100% vlhkostí s teplotami kapalin blížícím se bodu mrazu. Tak vysoko totiž skončil můj zájem o... tohle. (28.03.2013)

První film, který jsem zhlédl od "Mr. Oiza". Zdejší hodnocení tu nelákalo na vyjímečný zážitek, ale naštěstí spřízněné duše mají jiný názor a měli pravdu. Do typické americké kinematografie opravdu nezapadá a je to dobře - aspoň pro mě. Kolotoč, který rozpoutá ztráta psa je dostatečně působivý a absurdní, že nemůžu dá míň než 4 hvězdy. A těším se na další podobné šoky od tohoto režiséra jako se tu objevily s palmou - jen houšť ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.05.2013)

There's something seriously wrong with this one. Dupieux a jeho další zářez na poli filmového WTF. Artová hodinka a půl solidní vizuální stránky, která je naplněná stejně jako příběh detaily, které jinde neuvidíte a Williamem Fichtnerem, který hraje asiata. Je potřeba říkat více? Ano, ten film je divný, je úchylný a je s ním hned několik věcí v nepořádku, nicméně s čistým svědomím nemohu říct, že jsem se nudil. Dokonce mě nápaditost autora donutila se nad některými elementy příběhu přihlouple usmívat. [65%] (29.03.2013)

Od prvních minut s vtipem s hodinami, kde místo celé hodiny naskočí šedesátka mě film chytnul. Sympatický hlavní hrdina hledá svého ztraceného psa a přitom se odehraje tolik krásně nesmyslných scének, při kterých se plácám do stehen smíchy a říkám si při tom, na co se to dívám :). Viz scénka s kanceláří, ve které musí zaměstnanci snášet neustálý déšť a tváří se jako by to bylo normální. Tenhle styl ala David Lynch prostě miluji a po filmu Rubber Dupieux nezklamal, ba naopak. (21.10.2014)

Ano, přesně v sedm šedesát jsem potřebovala vidět něco inspirativního, něco, co mě vytrhne z letargie končícího roku a nakopne do novoroční aktivity... a tak jsem se rozhodla, že začnu být stejně otravná, jako náš hlavní hrdina a začnu se vyptávat na nesmysly vedoucí k hlubšímu zamyšlení, neboť jsem objevila, že na dotazech, které Dolph vznáší, není vlastně nic nepatřičného, jen jsme všichni podlehli obavám nevypadat jako hlupáci... a tak kdybychom se víckrát nesetkali, sbohem a šáteček. (12.01.2015)