Súkromný vesmír
Private Universe
VOD (4)
Obsahy(1)
Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu. (HBO GO)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Každý obyčejný život je něčím neobyčejný. A paní Třeštíkové se to povedlo zachytit. Možná je škoda, že se soustředila jen na rodiče a jejich syna, přičemž obě dcery z filmu prakticky vypustila, ale třeba to mělo nějaký záměr. Jelikož dotyčný Honza je jen asi o půl roku starší než já, měl jsem se čeho chytat. A možná je to jedna z mála chvil, kdy jsem zauvažoval, jestli bych si neměl vést deník. ;-) ()
Život jedné české rodiny a hlavně třicet sedm let dětství, dospívání a vlastního života jejich syna Honzy - osudy o tolik obyčejnější než osudy v jiných časosběrech Heleny Třeštíkové... A právě na nich režisérka dokazuje svůj talent vyprávět příběhy každého z nás s obrovskou poutavostí, pochopením a atmosférou, že se málokterý divák v sále bude nudit. Ukazuje, že svět kteréhokoliv člověka má obrovské kouzlo a při správném podání tisíce zajímavostí. A pak ten božský Kája, populární, úžasný a nezapomenutelný v každém okamžiku, každé společenské, politické i osobní situaci! ;-) ()
Pokud mělo jít o synátora Honzu, tak to by se nesmělo jeho dětství a puberta přeskakovat způsobem, kdy deset let je shrnuto snad ve dvou větách a začne se to na něj zaměřovat vlastně až po třicítce. Pokud to mělo zachycovat osudy obyčejné rodiny na pozadí tuzemských dějin posledních bezmála čtyřiceti let, tak by to zase muselo jít mnohem víc do hloubky (dopady změn apod.) a ne prostříhat pár novoročních státnických proslovů a něco předčítání z deníčků, kdy se rodina vlastně vůbec nedostane ke slovu nad rámec "rok xy; první žigulík". Takto je to pouze o božském Kájovi a jeho čecháčkovství, kdy by zapěl snad i Hitlerovi k narozeninám, pokud by si to doba vyžadovala. O co tedy Třeštíkové tentokrát šlo? Těžko říci, ale výsledek je k nerozeznání od návštěvy u vašich seniorských příbuzných, kteří neomylně sahají pro rodinná alba, jakmile se objevíte ve dveřích. ()
Skvělé. Líbí se mi, jak Helena Třeštíková propojila soukromé životy jedné rodiny a společenské události, které měnily tvář Československa a posléze Česka. Hlavní slovo má zejména otec, hlava rodiny, který všechno zaznamenává na fotografiích, na kameře a hlavně v deníku. No jo, jenže jedna rodina, to není jen Honza. Chyběly mi sondy do života Evy a Anny, obou dcer. Chápu, život Honzy, který žije v atraktivním Španělsku a hulí už snad deset let trávu, je asi mnohem zajímavější a pro Helenu Třeštíkovou zřejmě typičtější, ale mě zaujaly právě ty dokumenty, ve kterých se (zdánlivě!) nic moc neděje. Mám už dost všech těch fěťaček a věčných lhářů a huličů. Chtěla bych zase něco civilnějšího a la Manželské etudy. ()
[Cinematik 2014] Boyhood Heleny Třeštíkové (mimochodom, videla ho dva razy a údajne bola z neho absolútne nadšená), ktorý ohromuje neplánovanou náhodnosťou konceptu a zhrnutím všetkého do prostých 83 minút výsledného materiálu. Navyše funguje aj v druhom pláne ako podnetný kontemplatívny zážitok povzbudzujúci ku komplexnejšiemu zamysleniu sa nad dobovým a politickým kontextom. 80% ()
Galerie (10)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (2)
- Nad téměř 50 hodinami filmového materiálu strávila režisérka se střihačem více jak 100 dní. (Honziczech)
- Původní záměr bylo natočit 15minutový dokument o narození dítěte a o tom, jak příchod potomka poznamená ženu. (Honziczech)
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)
Reklama