Kapitán Phillips

Na základě srovnání Kapitána Phillipse s tematicky podobným dánským počinem Únos by byl určitě dobře vidět rozdíl mezi evropskou (více úspornou) a hollywoodskou (spektakulární) kinematografií. Tato komparace by si jistě zasloužila nějakou hlubší analýzu. Vůbec celá Greengrassova novinka je hodna podrobné analýze (vyprávění a stylu a jejich vzájemným vazbám), to bych ale nosil dříví do lesa. P.S. Fascinace nad tím, jak byl prezentován tým SEAL a rozhodující moment celé záchranné akce, stále nepolevuje. (31.12.2013)

S odstupem času mi ten veleamerický a zcela zbytečný úvod "sbalím si fotografii, promluvím si s manželkou o dětech, rozloučíme se" začal vadit víc a víc, a tak jednu hvězdičku z původních pěti odebírám. Nicméně stále platí, že Hanksův výkon (ano, zejména závěr v péči lékařů) dělá z Kapitána Phillipse takřka bezchybnou podívanou. Takřka. Napětí by se dalo krájet, piráti jsou výtečně nepředvídatelné zjevy, Paul Greengrass zase vtahuje do děje jako málokdo jiný... Vůbec nevadí, že (kromě starších Greengrassových filmů třeba stejně jako v Singerově Valkýře) víte, jak to všechno dopadne. A soundtrack Henryho Jackmana se mi líbí i po samostatném poslechu, jen by obzvlášť v závěru nemusel být tak zimmerovský. (20.11.2013)

,,KAPITÁNE? BUĎTE V KLIDU A NIKOMU SE NIC NESTANE. NEJSME AL-KÁIDA. JDE JEN O BYZNIS. CHCEME PENÍZE. DOSTANEME JE A BUDE VŠECHNO V POŘÁDKU…“ /// Zdokumentovaná historie jednoho únosu (hm, to mi zní povědomě…). Greengrass jede na 120%, Hanks jakbysmet a já stejně furt myslím na to, jestli 4 (slovy ČTYŘI) somálští kulturisti takhle jednoduše … nebo jestli ty američtí vojáci … kurva furt bych vo něčem přemejšlel. A bohužel ne v kladným slova smyslu. Neustále do mě jebou debilní nápady, proč a jak a nač a nejsu z toho moudrej. Baví mě TO napětí. TA akce. Jasně, když přichází Delta Force, každej si vzpomene na bin Ládina (byť bych spíš doporučoval myslet na Únos). Ten film není vůbec špatnej, jen je malinko hollywoodsky přetaženej. Že voni Amíci taky nejsou žádní Ajnštajni věděj v Mogadishu moc dobře. Ale proč se kurva mám vedlejšíma účinkama zabejvat já? Já se chtěl jen bavit… a proto dám 4*! Vostatní ale varuju, páč tenhle kousek je v jistejch chvílích dost nebezpečnej (logickýmu myšlení). Ty vole, zlatý letadlo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu "A Captain's Duty: Somali Pirates, Navy SEALS, and Dangerous Days at Sea", kterou napsal v roce 2010 napsal Richard Phillips číst nebudu. 2.) Každou neděli s přítelem Abduwali Abdukhadirem Musem… . 3.) Myslím na to, jakej je Richard Phillips sráč. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (11.12.2013)

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)