13. revír

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

Na svou dobu výborně natočený film, ovšem s odstupem 62 let hodnoceno, působí herecké výkony notně prkenně. Samozřejmě, že jde o anachronické hodnocení, ale má-li se na to člověk dívat ne jen jako na doklad tehdejší filmařiny nýbrž také jako na film schopný diváka i dnes oslovit a strhnout, nelze se takovému anachronickému hodnocení vyhnout. Jaroslav Marvan je ovšem tradičně skvělý. Příjemně překvapí také slušná kamera a autenticky působící prostředí. I zápletka je dobrá, přestože těch zvratů je snad až moc. Zajímavé komentáře: sud (06.07.2008)

První a asi také poslední český film-noir, a zřejmě stále nejlepší český detektivní film. Jsou zde sice drobné i velké nedostatky: v knižní předloze je periferie mnohem depresivnější, nedozvíme se motivaci postav, některé scény (většina těch, kde se objeví dr. Chrudimský) jako by vypadly z červené knihovny, apod. Většina filmu je ale pozitivní: Marvanův revírní Čadek, spíše otrávený (a otravný), než nějak zapálený pro věc, Fróny Dany Medřické, která propadne fatalismu, ale jejíž postoj k autoritám je zajímavě individualistický, kamera, která využívá z toho mála, co jí dekorace mohly nabídnout, úplně všechno. Je smutné, nepodařilo-li se za dalších 60 let natočit lepší detektivku, ale tento žánr zřejmě nemá v Čechách nejlepší postavení. (19.09.2007)

Upraveno v červnu 2020. 13. revír je cynickou detektivní anekdotou v temném plášti filmu noir. Martin Frič si již podruhé zvolil svobodomyslnější literární předlohu Eduarda Fikera, film 13. revír je kriminálkou s absurdní podstatou, neboť zločin sám je spáchán díky policejní snaze o jeho předejití a komplikované řešení případu je výsledkem policejní předpojatosti, s níž klamou všechny kolem a nejvíce sebe samotné. 13. revír nabízí v obrazech kameramana Jana Stallicha atmosférické souboje světla a stínů, nálada výjevů je zdárně budována ke zvyšování napětí a vzbuzování zvědavosti. Filmu sluší jemný cynický nadhled na nevědomou policejní výrobu zločinu a náznaky neřestí. Původcem veškerého dění je Svatopluk Čadek (velmi dobrý Jaroslav Marvan), policejní revírní inspektor. Záhada střídá záhadu a přičinlivá snaha o zachování veřejného pořádku se nakonec stává pohromou pro několik bídnějších životů. Hlavní ženskou postavou je Františka Brabcová alias Fróny (pozoruhodná Dana Medřická), barová tanečnice. Žena v rozpuku mladistvé krásy se konečně pokouší o svobodné roztáhnutí křídel, ale prostředí jí nedovolí odletět do výše. Důležitou postavou je MUDr. Karel Chrudimský (spíše mizerný Vilém Pfeiffer), nemocniční lékař s povzbuzenou zvědavostí zhoubného šarmu prokleté ženy a svých smyslných představ. K výraznějším postavám patří Terezie Procházková, neboli matka Klouzanda (velmi zajímavá Ella Nollová), vždy mazaná hostinská periferního lokálu, oblíbeného místa pražské galérky. Policejním představitelům nelze odporovat, ale ze zásady ani pomáhat. Významnější postavou je Žofka Wang-liová, rozená Mušková (zajímavá Blanka Waleská), manželka právě zemřelého čínského podomního obchodníka. Díky svým vazbám minulosti a přítomnosti je uprostřed všeho dění a přitom zůstává v ústraní. Výraznější postavou je také dr. Barák (skvělý Miloš Nedbal), policejní komisař, netrpělivý s hromaděním záhad bez dopravených podezřelých. Z dalších rolí: nezvěstný klempíř a kasař se závažnými chybkami z minulosti Josef Karta (Ladislav Herbert Struna), žárlivá snoubenka doktora Chrudimského Olga Hlavsová (Nora Cifková), Kartův starý a již nemohoucí otec Josef (Bedřich Bozděch s hlasem Aloise Dvorského), spolehlivý číšník u Klouzandy Jindra (Vladimír Hlavatý), Žofčin čínský manžel Wang-li (Jaroslav Šára), snaživí detektivové inspektora Čadka, Draboch (Vladimír Řepa) a Pobožný (Otto Rubík), či všemi hledaný kasař Jiří Kočka (Jan W. Speerger s hlasem Miroslava Homoly). 13. revír nepatří ke klasickým noirovým filmům, je kriminálkou s cynickým nadhledem na absurdní podstatu zločinu. Herecké výkony (až na výjimky), zvolená konstrukce karikování, atmosféra i soubor obrazů a film se stává nevšedním zážitkem. (29.12.2010)

Jediný český noir. V americké podobě mám tento žánr velmi rád a nemůžu říci, že tento český unikát by byl tak špatný. Slušné prostředí, dobré herecké výkony (zejména Marvan i Medřická, ale Baarovou bych tam viděl raději), spousta záměn, ale co je škoda, že jen v rámci dialogů. Vše se děje jaksi jen někde a jinde se o tom mluví, žádná akce. A i přestože jinak nemám filmu moc co vytknout, půjdu nerad s hodnocením dolů. Moc se mě to nedotklo. 65% (01.10.2008)