13. revír

Jeden Karta, jeden Kočka a nepředvídatelná Rony. To vše se snaží splétat výborný Jaroslav Marvan. V ponuré a temné atmosféře. Splétá zdánlivě nespletitelné, což může diváka, který má s detektivkami určitý problém, tedy mě, lehce nudit. Prvotní krimi efekt skvělý, herecky výborné, nicméně na celkovém hodnocení se u mě projevuje zmíněný přístup k žánru. Film lze vstřebat i způsobem, který popsal Bigrambo. (19.07.2014)

Je škoda, že poteší iba nešťastný záver, aký sa ani nedá zostaviť jednomyseľne ale podľa poctivej románovej predlohy. Chýba hlbšia uveriteľnosť a (to najmä!) motivácia postáv. Bez tej môžete len snívať, že sa diváci ponoria do atmosféry takejto kriminálky. A už nehovorím o stále sa opakujúcich tých istých slovách, čo pri konkurenčnom porovnaní nepôsobí moc diverzifikovane ale prvoplánovo. (01.05.2014)

Konec války zastihl Lídu Baarovou v pražských barrandovských ateliérech, kam se vrátila po svém útěku z vynuceného italského azylu. Pomocnou ruku jí, tak jako už mnohokrát předtím, podali čeští tvůrci v čele s režisérem Holmanem, který společně se spisovatelem Eduardem Fikerem připravoval scénář svého nového filmu z prostředí kasařské periférie. Nemilosrdný ortel, který byl Baarové přisouzen vzápětí po květnovém osvobození, ukončil veškeré další plány a společně s odcházejícím Holmanem zmizela i naděje na realizaci. Nabízený materiál nebyl ovšem zcela lhostejný Macu Fričovi, který ani na vteřinu nazaváhal a v mžiku připravil nové podmínky pro natáčení. Ve středu detektivního příběhu se znenadání ocitla šestadvacetiletá Dana Medřická, vycházející herecká hvězda nevšedního výrazu, která si v roli Frony, holky se špatnou pověstí, vlastně odbývala svůj opravdový filmový křest. Skvělým sparingpartnerem v roli lišáckého policejního inspektora, který zná pražskou galerku jako nikdo jiný, jí je znamenitý Marvan, přehlédnout ovšem nelze ani rozsahem skromnější herecké kreace ostatních zúčastněných, především uhrančivé Blanky Waleské, Elly Nollové, Miloše Nedbala či L. H. Struny. Danajský dar, kterým zpočátku tento všemi opuštěný a zrazený snímek skutečně byl, se prostřednictvím Fričova režijního vedení stal velkým příběhem lidského neštěstí, kriminálním případem bez šťastného konce. Osud Frony až příliš úzce souvisel s osudem Lídy Baarové, sesazené superstar evropského filmu. (04.10.2008)

13.revír na mě působil tím dojmem, že se snaží vyrovnat úrovni světových filmů (a z části se mu to určitě povedlo) , ale chyběla mi tam větší lehkost, děj je vcelku složitý a není podaný tou potřebnou mistrovskou formou. Je na místě, že si Frič zkusil i jiné žánry, ale pro mě stále zůstává mistrem komedie. (18.10.2012)

Děj Třináctého revíru je jak se patří překombinovaný a trochu nešťastně prvorepublikově patetický. Mezi detektivy a galérku to slušňácké vyjadřování nepasuje. Tím přiznávám, že hodnocení trochu nadsazuju. Ale je to hlavně kvůli mému radostnému překvapení, že film noir měl ohlas i tady v Československu. Nedokážu si sice představit, jak se Frič k těmhle filmům dostal (muselo to být v krátké poválečné době), ale vliv je jasně patrný. (19.01.2011)