Jägarna 2
False Trail
False Trail
Režie:
Kjell SundvallKamera:
Jallo FaberHudba:
Johan SöderqvistHrají:
Rolf Lassgård, Peter Stormare, Annika Nordin, Kim Tjernström, Lo Kauppi, Jesper Barkselius, Eero Milonoff, Johan Paulsen, Juho Milonoff, Elina Knihtilä (více)Obsahy(2)
Pokračování švédského kasovního trháku „Jägarna" z roku 1996 pod taktovkou téhož proslulého režiséra.
Je to už patnáct let, co Erik musel odejít z norrlandského policejního oddělení. Od té doby se stal nejlepším vyšetřovatelem státního oddělení vražd. Když mu šéf nařídí, aby ve svém domovském městečku vyřešil brutální vraždu, vrací se jen nerad, protože myšlenka na návrat v něm vyvolává nepříjemné vzpomínky. Jak se brzy ukáže, co na první pohled vypadalo jako jednoduchá vražda, je něco mnohem komplikovanějšího.
(Filmbox)
Videa (2)
Recenze (21)
Má to silný momenty, ale... ...ale taky slabý momenty, který tomu výrazně ubližují. Jde zejména o nepochopitelný Torstenův soucit s Ericem. Proč by se ho Torsten (padouch), nezbavil stejně, jako se zbavil té své nepohodlné milenky? Proč by ho nechával na živu, když ho měl příležitost odpravit v naprosté samotě a zaručeně beze svědků..? A podobných proč mám víc. ()
Dvojka velmi důstojně navázala na jedničku a i když nešlo o "desítky" mrtvol, rodinné psychologické drama, které nakonec příběhu dominovalo, bylo zcela bez chyby. V závěru emoce a napětí, až se dýchat nedalo, do toho opět překrásné záběry na přírodu v kontrastu se zvěrstvy, kterých se dopouští psychopat Torsten. Pro mě nejsmutnější a nejstrašnější scéna byla ovšem ta, jak Erik odpráskne překrásného, poklidně se pasoucího losa nebo soba, nevím, co to bylo, který se díval krásnýma očima. Tím moje averze k lovcům ještě stoupla, je to nechutný a jen mě to utvrdilo v tom, že mrtvá těla zabitých zvířat nejím správně. ()
Téma "já na nikoho nic neprásknu" a "do toho se raději nepleť" a "od toho dej ruce pryč" se po prvním díle vrací, což filmu dost stráží. To už jsme viděli v jedničce a i zde je hrdina detektiv sám proti všem (aspoň tu jednu kolegyni na své straně má). Napínavé to je naštěstí stále, detektiv se i zde někdy chová trochu jako idiot a také se přidalo na drama složce pomocí syna po mrtvém bratrovi z jedničky, který žije s nevlastním taťkou, kterého hraje Peter Stormare. Ten si zde střihnul jednoho z plejády milých, klidných týpků, jaké obvykle mývá ve svém herním repertoáru. Jejich rodinná krize mě celkem upoutala a i závěr mi přišel takový trochu uspokojivější, než už jedničky, ale zase celý vyšetřovací příběh mi naopak zase tak zajímavý nepřišel, to pytláctví v jedničce dělalo svoje. Aspoň že na Rolfa a Petera je vždy spolehnutí a proti jedničce i konec je lehce na pozitivnější vlně. ()
Nemohoucnost v zapadákově Norrlandu vrhá špatné světlo na celou policii, ze Stockholmu tak musí přijet vyšetřovací eso. No a kdo to asi na severu dokonale zná? Erik tak má, ač nerad, ve svém domovském městečku vyřešit brutální vraždu. Jeho zesnulý bratr Leif po sobě navíc zanechal syna, takže důvodů k návštěvě je víc. Místní policii každopádně stačí pár důkazů a má jasno. První hodina se dost vleče, poctivou severskou kriminálku to připomíná jen ztuha. Nemá to atmosféru, nemá to onu syrovost, nemá to ani nějak spletitý příběh, ale jen klidně lehce zaměnitelný s nějakou epizodou seriálu. Erikovi stejně jako u jedničky kdekdo hází klacky pod nohy či se ho snaží zmást vykonstruovanými důkazy. Rolf Lassgård navíc není nějaký zvlášť charismatický chlapík, tvůrci (stejně jako u jedničky) nemají otěže zrovna dvakrát pevně v rukou a chybí i ono typické severské brnkání na nervy. Ani Peter Stormare se vlastně nepředvede. Skrz naskrz průměrné. ()
Stejně jako v Ångelby je i zde hlavním pilířem umění sympatického herce ústřední postavy. Rolf Lassgård je pro mě druhý Stellan. Film byl vytvořen s explicitním citem pro detail a s pochopením pro krásu jazyka, kamera je však příliš pohyblivá a příběh nakonec není tak výjimečný, aby se ve vyměřených 113 minutách vyšihl v plné kráse beze všeho repeté. Jako bychom to všechno už viděli mnohokrát jinde. ()
Reklama