Vlčí děti

Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5. (08.11.2013)

Pro mě toto byl velmi nepříjemný film. Nemám rád, když se musím dívat jak je nějaký hodný člověk v nesnázích, i když je jen animovaný. Vždy mě to bodá u srdce. Né, že by mi to bylo líto, to ne, ale není mi to příjemné.. Jinak musím uznat, že film je hodně povedený, taková moderní matka v nesnázích. Od teď už nemám tak nutkavou potřebu zabíjet vlky. (14.06.2015)

Rozpačité dojmy z tejto japonskej rozprávky. Asi mi chýba kontext, no prišla mi veľmi zvláštna a párkrát sme sa s priateľkou pri pozeraní prichytili pri určitom "wtf" momente s podtitulom: To smáď tí autori nemyslia vážne. Vlčie deti nebudú mojim obľúbeným animovaným filmom. Mal pekné momenty, no je až príliš zvláštny. (01.10.2018)

Rukopis Mamoru Hosody se dá rozpoznat už po pár minutách. Upřímná romantika mu dokonale vyšla u Dívky, která proskočila časem, zatímco rodinné hodnoty důrazně stavěl do popředí v Letní válce. Tentokrát se více či méně opřel do obojího - a přesto mě zaskočil nepřipraveného. Vlčí děti jdou totiž ještě o krok dál a od samého začátku je vidět, že tady to pro tvůrce bylo osobní. Každý zvrat zastaví srdce a ta tíha vyprávění je postupem času stále znepokojivější. Ani snad nemohu Amemu a Yuki vytýkat cestu, po jaké se vydali, ale já zkrátka čekal o něco bezstarostnější a dobrodružnější podívanou. Tato psychologicky bohatá óda na přírodu je vizuálně i vypravěčsky bezchybná, ale pro mě chvílemi až příliš duševně trýznivá. (18.06.2013)

Aneb jak to mohlo dopadnout, kdyby si Bella vybrala Jacoba... A teď vážně, na anime nejsem odborník, ale tohle si podle mě zaslouží pozornost. Už kvůli jedné z nejsilnějších ženských hrdinek, kterou jsem kdy ve filmu viděla. Hanin přístup k životu vám může připadat úsměvný nebo protivný. Já jsem ji nechápala spíše na začátku vyprávění (proč si raději neužívala s lidskou podobou svého muže, ale čekala vždy na noc, ehm). Postupem času jsem si ale zamilovala její houževnatost a neutuchající energii, se kterou vychovávala svoje příšerné děti. Právě jejich chování a zároveň pomalejší tempo v druhé polovině mi zabránilo hodnotit ještě výš. Pěkné to bylo. (17.11.2021)