Vlčí děti

Když nevíte, jestli vzít potomka k dětskému lékaři nebo k veterináři. ■ Maximum, protože Vlčí děti Ame a Yuki jsou hodně unikátní věc. A teď nemluvím o animaci, která místy dosahuje dokonalosti a některé záběry vody by se skoro daly propašovat do hraného filmu, aniž by si toho divák všiml. Unikátnost spočívá v pocitu z děje, který jde výrazně hlouběji, vážněji a jinam, než většina animovaných filmů. Prosluněné, tíživé. Respekt vůči Haně! ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=vTj1-Bu4PWE ■ Ost http://www.youtube.com/watch?v=5oWMHIjOzzg (27.04.2014)

Film, který jsem viděl nadvakrát, protože poprvé jsem ho po pár minutích vypl, protože jsem byl přítomností romantiky a vlkodlaka zároveň natolik vyděšen, že sem nemohl pokračovat. Pak se mi dokonce podařilo dokonale zapomenout, že tenhle film existuje, tak jsem si ho znovu stá... Pořídil a díky za to, ono to totiž naštěstí není vůbec špatné, vlkodlakům navzdory. Záběry na malé chlupáče byli roztomilé, děj docela zajímavý... Ale ne natolik, aby zamaskoval lehkou rozvleklost děje a ne ve všech fázích příkladnou atmosféru, která mohla být tu tísnivější, tu zas laskavější, nebo melancholičtější, naštěstí je ale závěr, ač očekávaný a nijak nepřekvapující, natočený zdařile a z předchozího děje si bere jen to nejlepší. PS: tohle anime má nejúchvatnější záběr na lišku všehomíra. (30.10.2013)

Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! (03.11.2013)

Ookami kodomo no Ame to Yuki je Hosodov ďaľší perfektne namierený a hlavne vydarený útok na divákov hrudný kôš a jeho slzné kanáliky. V bezpečnej blízkosti si preto uschovajte nejaké tie smrkáče, určite sa vám zídu. S nádychom melanchólie Hosoda prezentuje v poradí už svoj tretí masterpiece. Pozitívne a negatívne emócie si v ňom neustále striedajú pozície, takže o pestrosť je naozaj postarané. Nápad za milión sú hlavne charaktery Ame a Yuki. Roztomilejšie postavy než sú tieto dve malé kawaiiiiii vľčatká by ste len ťažko hľadali. Ako časom rastú a dospievajú obaja sa stretávajú s rôznymi problémami a obaja si zvolia cesty o ktorých si myslia, že sú pre nich, ako pre vlka a človeka najlepšie. Čarovná a podmanivá atmosféra akou oplývajú Hosodove filmy je jedinečná a vždy sa veľmi teším na jeho nové dielka. (10.03.2013)

Vlky sú pre japoncov priam posvätné tvory. Keď sa k tomu pridá štýl anime, priam rajská prírodná scenéria a Mamoru Hosoda výsledok je jasný. Dielo by som zaradil medzi najlepšie rozprávky, ktoré som v poslednom čase mal možnosť zhliadnuť. Zameranie na detskú výchovu a správnosť voľby životnej cesty je jedena z najvhodnejších tém pre mladého diváka. Sám neviem, či by som sa vybral cestou Yuki alebo Ameho. Skôr by som sa priklonil asi k ceste Ameho. Svoj osud by som bral ako dar a nie prekliatie. Grafické vyhotovenie miestami pripadalo ako z iného sveta. Niektoré zábery som mal problém rozoznať, či sa jedná len o animáciu alebo skutočnú fotografiu. A tá príroda... Skoro ako u nás v Tatrách. Pri sledovaní som sa trochu pousmial, keď sme sa s kamošom bavili o podobnom výzore vlkov s Digimoni, následne o 10 minút neskôr sme zistili, že oba kúsky má na svedomí ten istý režisér. (15.04.2013)