Equalizer

Něco mezi Muž v ohni a Mé druhé já, přičemž - jak už to tak u kopií bývá - je Equalizer horší. Zpomalovačky jsou k smíchu, příběh buď netuší, o čem chce vyprávět, nebo se snaží za každou cenu překvapit (každopádně působí nesourodě), záporák to s blazeovaností přehání a nebýt v hlavní roli Denzel, člověk by mu tu touhu po zlepšení světa nevěřil. Nemluvě o tom, že je hrdina až příliš nadčlověk, než aby se o něj byť na okamžik mohl divák skutečně bát (kam se chce dostat a ke komu, tam se prostě dostane, logika/nelogika). Nenudí to, je třeba ocenit nekompromisní styl a ve finálním fightu mezi regály geniální song Zacka Hemsyho, ve výsledku je to ale pořád JEN odvar z toho, co už jsme viděli jinde a lépe. (25.09.2014)

Mal som dojem, že Denzel už v akčnom žánri nemá čo ponúknuť, ale Fuqua z neho vyžmýkal posledné dávky charizmy, čo v podstate zachraňuje celý film. Fuquova rutinérska réžia nabrala smer k poctivejšie odvedenej práci a aj keď je to stále popcorňák, nepostráda to atmosféru, skvelú kameru a dobrý strih. Za mňa spokojnosť, aj keď to mohlo byť menej rozťahané. 85%. (13.01.2015)

Od nynějška si dvakrát rozmyslím, než jako obvykle agresivně vypičuju bobra v Obi, i když mě pro třicítky vruty pošle do stavebnin na druhou stranu toho jejich posraného hangáru místo do spojovacího materiálu hned vedle pokladen. Podle tohoto se totiž může docela dobře stát, že ten tlustý, upocený a špatně proškolený kokot nebude jen nějaká běžná socka z pracáku, co ze zoufalství bouchá za minimální mzdu. Ne, on to totiž klidně může být penzionovaný elitní vrah z Bisky, co se kariérně našel jako permanentní zaměstnanec měsíce v oddělení řeziva, jenž ve volných chvílích čte přeceňované sračky od Hemingveje, rád dlouze existenciálně filosofuje a je sveřepým ochráncem slabších, utlačovaných, vdov, sirotků a ukrajinských štětek. Takový týpek, dokonale trénovaný ve střelbě hřebíky a zacházení s kompletním sortimentem mechanického ručního nářadí, by mě pak za hrubost klidně mohl na sto metrů ukřižovat až v zahradním nábytku, umlátit gumovým kladívkem nebo opíchat lištovými rohy na plovoucí podlahy. Ač se jednalo o hloupou, unylou, patetickou a mnohdy až směšnou hovadinu určenou pro totální debily, poučil jsem se a už raději nikdy Nataše jednu nepřimrdám před jakýmkoliv hobby marketem, abych náhodou neměl druhý den v patách podobně reálného „Zabijáka z Hornbachu“! (14.12.2014)

Kdyby se volil nový Bůh, dám hlas Denzelovi. Ten totiž na rozdíl od Boha současného umí opravdu potrestat hajzly a jako bonus se s nima vůbec nesere. Jestli to všechno bylo reálné nebo jestli by někdo tak dokonalý vážně mohl existovat je mně volný jak pásek před večeří, protože ještě pořád je tu řeč jenom o filmech a filmy mají především bavit. P.S: A to všechno za hubičku, jak romantické. (Auckland, NZ) (27.11.2014)

The Punisher: Hornbach Edition. O co lepší je první polovina, která se drží zpátky, sází na postavy a má sympatický oldschoolový nádech, o to je ta druhá horší, protože to zahodí do koše. V ní už je Denzel pouhou vážně se beroucí nepřemožitelnou chimérou a tedy nezajímavou postavou. Hřebíčkem je pak délka, kdy namísto nekompromisní gradace to odeznívá do ztracena skrze tolik konců, že by i Návrat krále při třetí zatmívačce vstal a šel domů. (30.05.2018)