Příběh kmotra

Vlastně ani nevím, proč jsem tenhle film chtěl vidět. Když jsem se na něj nakonec dostal do kina, tak na jeho konci jsem jenom nadával a nadával a vlastně jsem se téhle nálady nezbavil ani do teď. Petr Nikolaev příběh kmotra Mrázka natočil dobře a určitě viditelně dost profesionálně. Ze začátku mi teda vadil hodně střih. Nedokázal jsem si zvyknout na tu hromadu efektů, co tam poletovalo spolu se střihem z jedné scény na druhou. Pak už jsem si ale zvyknul. Ono se to taky docela uklidnilo. Rozjeli se totiž skvělé herecké výkony a to především Vetchýho a Vaculíka. U Vaculíka mě dokonce i zamrzelo, jak ho, jakožto charismatického herce, v takových rolích skoro vůbec nevídám. Tady zahrál naprosto skvěle. Co se ale týče samotného příběhu, tak u něj mi bylo na blití. Na blití a smutno. Hlavně z toho, jak je to ve své podstatě všechno hrozně jednoduché. Nechce se mi věřit, že až tak strašně. No…asi jo. (15.11.2013)

"Všichni tomuhle náměstí říkaj Václavský a jenom já vím, že je Vedralovo. Že je moje a jednou se tak možná bude i jmenovat." Nepatřím mezi elitu, která si přivlastnila státní majetek a nyní s tím má jenom trápení. Musí si v našlapaným diáři najít čas na úplatky, výhrůžky, vraždy, fotbal, golf i krmení tygra, takže na skutečnej život jim nezbývá čas. Přesto se stále objevují další dobrovolníci, kteří jsou ochotni tuto ohromnou oběť vzít na svá bedra a řídit přitom politiky tak, aby orgáni činní v trestním řízení dokázali přehlédnout jejich smradlavou stopu. V ČR se zkrátka žije fajn a já jen doufám, že Mrázkův osud bude následovat co nejvíce jeho nadšenejch nástupců. Jinak mě z toho trochu mrazí, i když si už poměrně dlouho nedělám iluze o mafiánským porcování země zvaným Kuponová privatizace. (11.07.2014)

Nikolaevova Báječná leta veksláckého psa jsou takový český Mesrine - malý, ale náš.. Rezervy se samozřejmě najdou (některé herecké výkony, klišé spravedlnosti, obecnost), ale Vedral jako určitá výpověď doby funguje dobře. Dokáže hravě vyvolat vztek či bezmoc a tím, jak mlží, vplouvá do fikce a neoznačuje věci (lidi) pravými jmény, se nejen že vyhne žalobám, ale i nás diváky částečně ušetří smrti z vyděšení, pocitu znechucení a touze jít přímo z kina vyplnit imigrační formulář na ambasádu Tanzanie. Vlastně, co si stěžujeme, vždyť situace se u nás každým rokem zlepšuje. Vezměte si třeba bílé ponožky do mokasín - ty už šíbři dávno nenosí.. (04.11.2013)

Řemeslně zvládnutý, dějově naprosto banální film, který nevysvětluje nic, spíš fikčně zamlžuje. Informační hodnotu to má jako průměrný článek v novinách, emoční hloubku vesměs žádnou. Celkové hledisko vyhovuje jednoduchému moralizujícímu nadávání na poměry bez vidiny budoucnosti. Ondřeji Vetchému jsem Mrázka moc nevěřil, je to spíš takové divadelní deklamování než filmové převtělení. Lukáš Vaculík ztělesňuje jedno velké klišé. (24.10.2013)

Když vás baví film o hajzlech toho nejhrubšího zrna, znamená to, že jste buď sám extraligovej hajzl anebo že rejža odvedl dobrou práci. Už jen kvůli sobě samotnýmu doufám, že si Péťu Nikolaeva pro změnu zase jednou obhájím. I když ona se takováhle látka asi zpracovává sama. Byl to ode mě fakt výbornej tah jít na Příběh kmotra den před volbama, umíte si asi představit můj výraz, když jsem házel obálku do urny... No a teď mi řekněte, co mám odpovědět, až se mě zase jednou někdo zeptá "seš hrdej na to, že jsi Čech?" (28.10.2013)