Ať žije nebožtík

Blízké přátelství, které pojilo Martina "Maca" Friče a Hugo Haase se výrazným způsobem vepsalo také do dějin českého filmu. Oba muže spojoval především smysl pro humor. V Haasově případě to byl humor ironický, sarkastický a v lecčems nekonvenční, u Friče zase převládala touha sdílet smích společně s ostatními, tedy jak se členy filmařského štábu, tak samozřejmě s diváky. Jejich autorské filmy patřily ve své době k opravdovým trhákům a mimo svou zábavnou formu vykazovaly i nezpochybnitelný umělecký přesah spoluutvářený právě Haasovým nevšedním hereckým projevem a Fričovou invenční supervizí upozorňující na rodící se fenomén. Ať žije nebožtík překypuje nadhledem, vtipem a okázalou ironií, kterou nešetří ani v okamžicích přísně vážných. Haas si doslova libuje v roli nenapravitelného flamendra, v mnohém připomínající hercovu skutečnou bohémskou povahu – galerie typicky "haasovských" bonmotů je odzbrojující a výborně vystihuje nejen dynamiku doby, ale především elegantním způsobem shazuje prvorepublikové elitářství, byť Haas v roli příslušníka tzv. zlaté mládeže není nesympatický, ale naopak. Na vrcholu hereckého obsazení se jako fondánový bonbonek zaskvěla Adina Mandlová, která se po skromném úvodu mohla v druhé polovině inteligentní filmové veselohry převléknout do přepychových modelů Ulli Rosenbauma. Byl to ten pravý kontrapunkt, který rozhodl o další hvězdné záři vycházející filmové hvězdy. Přehlédnout nelze ani vynikajícího Václava Trégla oděného v tradičním kostýmu věrného sluhy, Hašlera v jeho "nehašlerovské" podobě a neodolatelného Šlégla ve výborné scéně se šampaňským. Film nabyl na popularitě nejen u nás, ale také ve Spojených státech, kde sklidil femomenální úspěch, částečně zásluhou Jana Šímy, dnes neprávem pozapomenutého dirigenta a hudebního skladatele, který poněkud bláznivou taškařici opatřil moderními jazzovými melodiemi. Zářivá perla zlatého barrandovského věku, jejíž oslňující lesk nevymizel ani po více jak sedmdesáti letech. Tak kolik to dělá? Tři tisíce devět set. To je do pěti tisíc jedenáct set. Neračte mít těch jedenáct set? To by se mě moc hodilo. – Prosím. – Výborně! A v příštím tahu hrajete s sebou už s pěti tisíci. (03.10.2008)

Tak to je po delší době pořádná komedie, která mě i po letech rozesmála. Hugo Haas naplno dokazuje, jak širokým komediálním herectvím byl obdařen. Nejvíc se mi líbilo jeho kostýmní povyražení. Ovšem proč měl namalované rty, to mi asi těžko dneska někdo vysvětlí. Pak naprosto roztomilá Adina Mandlová, která je ve svém rozpuku téměř k sežrání. I po téměř devadesáti letech je to výborná komedie. Závěrem přidávám jednu zajímavost. Když Huho Haas alias Petr Suk dává hostu v restauraci hadičku za krk je vidět, jak ji nejprve dává přes jeho ruku - záběr zezadu. Takže host by si musel hadičky jednoznačně všimnout. V předním záběru má pak Čeněk Šlégl hadičku za rukou, takže si ji nevšimne a navíc dostane sprchu. (26.10.2020)

Martin Frič mi mnohokrát předvedl, že rozhodně umí výrazně lépe. Celý děj se točí kolem předvídatelné a ani za mák vtipné romantické naháněčky. Taková červená knihovna dob minulých, takže ruce pryč od toho. Až na pár vtipných hlášek, které se točily především kolem alkoholu, se moc nebylo čemu smát. Vše je tradičně předvídatelné a opět se Frič drží starého známého tématu, kdy se hrdinové postupně zamotávají více a více do svých lží. Příliš mi nesedl ani Hugo Haas. Přitom samotný nápad s "nebožtíkem" je sám o sobě vynikající a otevřel potenciál spoustě zajímavých nápadů. Nezbavím se pocitu, že se zde určitě dalo vymyslet něco zajímavějšího a vtipnějšího. Nevyplodím ze sebe více, než velice otřepané dva kousky. které dávám s jedním okem zcela zavřeným a druhým přivřeným na maximum. (13.05.2019)

Jedna z nejlepších prvorepublikových komedií plná výborných gagů se skvělým Hugo Haasem a krásnou Adinou Mandlovou. "On říkal, že prej na hubnutí pomáhá jízda na koni nebo se nešťastně zamilovat. Tak hned zítra mi koupíš koně !" "To se radši nešťastně zamiluj." / "Pardon, dovolíte, abych vás na něco upozornil ?" "Na co ?" "Na mě." (17.08.2011)

Upraveno v květnu 2020. Ať žije nebožtík, jedna z nejpřehrávanějších pamětnických veseloher, je ztřeštěností roztomilého klauna s recesistickou podvratností, určenou melodramatickému kánonu. Martin Frič moderuje varietní pobídku komikova charismatu, laskavosti, klaunství a slovního žonglérství. Základem pohybu filmu je groteska a povznesení se nad fádní tíží běžné každodennosti, potom se život stává nekonečným obzorem romantického dobrodružství. Hlavním atributem vzletné ztřeštěné nálady roztomilé hřejivosti je Petr Suk, původně zvaný Petr Kornel (velmi příjemný Hugo Haas), nenapravitelně lehkomyslný hochštapler se sklony k romantickému furiantství. Je vynalézavě hravý ve své cestě za tou svou nejniternější motivací nutné potřeby uspokojivého životního naplnění. Ani finanční problémy nejsou důvodem ke ztrátě noblesy šarmu osobnosti. Nejvyšší výhrou klaunovy zběsilosti je Alice Machová, provdaná Suková (příjemná Adina Mandlová), svědomitá ošetřovatelka Sukova zajištěného strýčka a nevinné křehké pokušení toho lehkomyslného floutka. Nezkušené mládí touží po velikosti života. Výraznou postavou je Baltazar Souček (příjemný Václav Trégl), starostlivě snaživý Sukův sluha. Vždyť jeho úkolem je to kárání a lamentování nad nezodpovědným hýřením zaměstnavatele. Důležitou postavou je Petr Kornel (zajímavý Karel Hašler), Sukův zámožný strýc, rozezlený doběla nad neměnností svého líného synovce. Z dalších rolí: na nezvedeného synovce laskavá strýčkova hospodyně Barbora (Milada Gampeová), Sukův kamarád, statečně vyjednávající rozvodový právník JUDr. Liška (František Kreuzmann st.), Sukův pomocný sluha Filip (Stanislav Neumann), neobvyklou úhybnou strategií zmatený Sukův věřitel Maděra (František Černý), chudé Alici přející kolegyně, též ošetřovatelka (Emilie Nitschová), Kornelův spolehlivý komorník Jakub (Jan W. Speerger), či zkušený lékař diagnostiky (Antonín Marlé). Ať žije nebožtík je lehkou filmovou ztřeštěností, která má rozdávat radost, laskavost a uvolnění. Osvěžující to pobavení. (22.09.2009)