Ať žije nebožtík

Hugo Haas, to je klasik české veselohry a jeho osobitost je ve své výborně hrané ztřeštěnosti nenapodobitelná. Film jsem viděl mnohokrát, zápletka - toť skvělý Fričův nápad; ty čtyři hvězdičky jsou možná málo, ale přec jen jsem se rozhodl pro ně, neboť jsem při bedlivějším sledování zachytil několik drobných nelogičností: dejme tomu, že Sukův pes je natolik inteligentní, že doběhne k divadlu, ale co tu řadu dní u toho divadla jedl? Proč se najednou jmenuje Kornel Suk - není to jen kvůli tomu, aby strýček nezjistil, že Mandlové manžel je jeho synovec? A samotná zápletka s rentgenovými snímky: nezaměnily se už lístky v čekárně? Alois Dvorský položil svůj štítek, Haas pak vedle taky, nevím, zda si pak vzal zpátky zase ten svůj... Kdyby došlo k záměně díky lístkům na pořadník, pak by se šestnáctka přece nejmenovala Petr Suk... No, asi jsem rýpal, v každém případě veselohra to je výborná. Skvělá tentokrát i MiládkaGampeová, která většinou hrávala paničky z vyšší společnosti. (07.02.2016)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)

Publikum od začátku dobře ví, že titulní vtipné přání Ať žije nebožtík titulní postavě vyjde, ale nedočká se, jestli zemře vedlejší postava, která měla být podle zaměněné lékařské zprávy zcela zdravá, jenže ne. Proč taky, když jde o to, jestli titulní zdravá, jen omylem předem pohřbená postava získá srdce neznámé ženy, se kterou se v předtuše smrti snad v bezvědomí bezhlavě vzaly a po očekávaném nezemření bezhlavě zamilovaly, aby se znovu vzaly. Dojde ještě na ledacos, převleky, milého natvrdlého strýce, scénku v baru, scénku v bytu, scénku na zámku, scénku u advokáta, snad i na vtipy. Scenáristé Martin Frič a Hugo Haas, první též režírující, druhý též hrající, zpeněžitelné plýtvání časem určitě neobjevili, ale zvládli. P.S. To je zpráva o haha příběhu, i když ta o filmu z něj by se moc nelišila. www.macguffin.cz (23.09.2021)

Hugo Haas, pre mňa novinka svetovej kinematografie, počul som o ňom veľakrát, ale až teraz som mal šancu pozrieť si nejaký jeho film, a narazil som akurát na tento. Veľmi pohotový herec s vynikajúcou mimikou v tvári, komediálny a vtipný, inteligentný a prispôsobivý situáciám. Hoci je to veľmi predvídateľné, a zápletka na dnešnú dobu totálne jasná, musím uznať, že na tú dobu to bolo zaujímavé, v tej dobe to bolo proste "in" tak ako je to zobrazené vo filme, iná psychológia ľudí, podvedomie, všetko bolo iné, a preto to treba rešpektovať také, aké to bolo vtedy, ľudia boli iní, pohotovejší, neposraní internetom, mohli si žiť vo väčšej slobode, inkognito, a to bolo krásne, a vidieť to aj na chovaní tých ľudí, boli akoby čestnejší, to, čo dnes považujem za normálne, a pritom je to choré, to vtedy morálka nechápala a nepovažovala ani zďaleka za akceptovateľné, a istým spôsobom to na mňa pôsobí sympaticky, lebo návraty do minulosti v istom ohľade sú vždy prospešné, preto je dobré udržiavať si kontakt aj s umením, ktoré tu bolo pred 100 rokmi povedzme, malo to svoj charakter, svoje črty, a povahou to môže obohatiť dnešný svet a dnešné umenie, a hoci ľudia 21.storočia vôbec nerozumejú vtedajším manierom, spôsobom či až suchému až (nikto by možno povedal) "trapošáckemu" "no-dovolte"-humoru, predsa si myslím, že tento typ vtipu je krásne jednoduchý, nenásilný, nevtieravý a úplne zmysluplný tak, ako je. Nenápadná paródia na Hitlera s čaluníkom za závesom, výborne zahratá scéna s novou a tlustou učiteľkou spevu (vyjde zo skrine? geniálne... :D), potrhlé až šibnuté správanie hercov, seba-výsmech, maličký obrázok na stene, ktorý tam ešte príde(? lol), nastúpenie do auta a okamžité vystúpenie z neho, rýchle a neurotické, ale zároveň uvoľnené pohyby Haasa, jeho gestikulácia, seba-irónia, a pripečená nežná alibistická kvázi-namyslenosť, a ego prifarbené zámerne sarkasticky do krásne spupného rozmaznaného extrému, vtipne ukrytý alibizmus "keby dačo tak ja nič", proste to všetko pospolu s jemnými pokornými úsmevmi krásnych žien toho obdobia (Adina Mandlová - tieto "tety" by sa mi pred 15 rokmi vôbec nepáčili, ale silikónové storočie dneška mi dokázalo zhnusiť niektoré dnešné ženy až natoľko, že som presedlal na minulé storočie.. lol) to všetko dodáva filmu ten tichý šarm, gýčovú nežnosť, ktorú začínam milovať, a pre toto všetko je to jeden skvelý, intelekt ohohacujúci film, a tak si tento maličký klenot umenia treba zachovať v zamknutej zásuvke!! peace! (15.02.2012)

Několik nezapomenutelných scén, třeba ta u rozvodového právníka či krátká etuda s Čeňkem Šléglem v baru, opět výborně sekundující mistr menších komických rolí Václav Trégl a klasický Haas vyšňořený tehdejší  zářivou bižutérií československého filmu, tedy Adinou Mandlovou.  Její sex-appeal je nezpochybnitelný, ale nikdy jsem ji vlastně neviděl v jiné roli než jakou hrála tady, tedy oné cudně necudné mrkací panenky.  Za psa u divadla pak dávám o jednu příjemně dojemně loztomilou hvězdu navíc do plných. (04.01.2022)