Ať žije nebožtík

Ještě než se Hugo Haas stačil přestěhovat do Hollywoodu, řádil u nás. Nebyl to ani svůdce (Nový), ani komik (Burian, Werich, Voskovec), ale gentlemanský šarmantní mladík. Lahodně přizvukuje jako vždy krásná Adina Mandlová, o geniálně vymyšlené zápletce a šikovnému scénáři ani nemluvě. Ale to není, vzhledem k tomu, že si to vzal na starost Frič, žádné překvapení. Jenom, že se nám to (velice) líbilo. 90% (26.12.2018)

Báječná komedie o záměně pořadového lístku u lékaře a zápletka jak hrom rozjede sled událostí nečekaným směrem, ku příkladu k uzavření sňatku s ošetřovatelkou.. Martin Frič a Hugo Haas to senzačně napsali, je to vtipné, milé, zábavné a příjemné pokoukání, k tomu tedy jedním dechem dodávám, že herecká kreace Huga Haase dominuje celému snímku a zvládnul to parádně.. Opakovaně mi bylo potěšením.. (22.06.2023)

Podobný námět jako u Antona Špelce, aneb co si počít, když přežijete vlastní smrt. Haas v mých očích není tak dobrý jako Burian, alespoň co se týče komedie tak ne a i proto je tenhle film slabší. Geniální moment je opilecký telefon psovi, jinak jsem vtip dost často postrádal. I přesto že Hugo Haas se hodně snažil. (27.11.2012)

Hugo Haas v jedné ze svých nejlepších rolí a jednoznačně jeden z ných nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Haas je jako vždycky fantastický. Jednoznačně zastínil i krásnou Adinu Mandlovou, která tu hrála roli půvabné a milé ošetřovatelky. Haase skvěle doplňuje Václav Trégl. Zkrátka a dobře pro mě určitě si to minimálně těch 80% zaslouží. "Mě to tady nebaví, ono to časem unaví, život baví na chvíli ale vždyť se z toho vlastně nestřílí..." (18.03.2012)

„Dovolíte, abych vás na něco upozornil?“ – „Na co?“ – „Na sebe.“ Úplný začátek mě zrovna nechytl, nicméně po nějakých 10-15 minutách se to docela solidně rozjelo a dech film začal ztrácet až úplně ke konci. Film stojí jednoznačně na Haasovi (ostatní jen nevýrazně sekundují a v případě „nesmělé“ Mandlové je to spíš tragédie než zábava), hláškách a v neposlední řadě hravosti. Scény jako loterie, svatba, čalouník, plat, či „vousáč“ jsou nápadité. A dokonce i některé prvoplánové vtípky typu karet či koňaku díky Haasovi stejně zafungují a nevyzní trapně, což je docela kumšt. Ani opilecká sekvence není vůbec špatná. Ale jak už jsem naznačil, k závěru filmu dochází šťáva, a to především kvůli přílišnému natahování „omylu“, kdy už má divák skoro potřebu tam naběhnout a objasnit to za postavy. Ale celkově je to solidní zábava, které rád ty slušné 4* přiklepnu. „Počkej, ještě něco. Jo pohřeb mně musíš zařídit! Ve 4 hodiny hraju ještě poker, o půl páté asi začnu tak přibližně umírat, tak řekněme v 5 hodin, aby si pro mě přijeli, ne?“ (13.07.2016)