Barbora Hlavsová

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika. (12.07.2012)

Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná. (11.11.2006)

V tomto filmu jsem si již z dřívějška pamatoval mladého Hrušínského coby nadějným klavíristou, kterému se po tragické události v rodině ze dne na den změní celý jeho život. Silné je určitě místo, když dotyčný hraje na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Filmu jinak samozřejmě vévodí Terezie Brzková coby hrdá to žena Barbora Hlavsová. Ve své typické roli dobrosrdečného člověka ale jitsě zaujme i Jindřich Plachta. Souhlasím s některými hlasy, že poněkud zvláštní je volba Jiřiny Štěpničkové jako Boříkovy matky. Věkový rozdíl (pouhých 12 let) mezi ní a Hrušínským se filmařům nepodařilo nikterak opticky zvětšit, aby některé scény (když třeba matka líbá svého syna na rty) nepůsobili divně, jakoby oba nebyli matka a syn, ale milenci. Jde ale o jedinou drobnou výtku. Jinak v tomto Fričově filmu vynikne skvělá kamera a hudba, kde vedle Jaroslava Křičky zazní přímo i mistr Dvořák. PS: Jak jsem se dozvěděl z dopisu mého dědečka, na tomto filmu byl s moji babičkou v roce 1943 v kině Horní Cerekvi, když spolu začali chodit. Psal ji, že jde o hezký film, což po jeho opětovném zhlédnutí, mohu jenom potvrdit. (18.04.2021)

Babička není jedinou životní rolí Terezie Brzkové, řadí se k ní určitě i Barbora Hlavsová. Její postava venkovské ženy, která neporuší svoje poctivé zásady a udělá vše, aby splatila velké dluhy svého syna je tak přesvědčivá, že jí nelze nevěřit. Martin Frič natočil herecky parádně obsazené drama podle předlohy mého oblíbence Jaroslava Havlíčka, jedinou výtku bych měl asi k obsazení Rudly Hrušínského a Jiřiny Štěpničkové. Ne že by hráli špatně, právě naopak, oba byli naprosto skvělí, ale jako syn a matka vzhledem k svému věku působili spíše jako sourozenci nebo milenci. (06.01.2019)

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. (28.11.2014)