Barbora Hlavsová

Co asi dělají maminky našich tunelářů a zlodějů krytých "imunitou", kteří nemají ani tolik cti, aby se zastřelili. Terezie Brzková jakožto čestná matka čestného defraudanta bere po jeho sebevraždě odpovědnost na sebe. Očistit jméno, které v době vzniku filmu ještě něco znamenalo, nebylo lehké. Asi proto tento krásný film ČT vůbec nevysílá. Byl by pro dnešní politiky jako pěstí do oka a lidé by si uvědomili, že vina není jen věcí soudu. (23.02.2014)

Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná. (11.11.2006)

Zestárlo to, ale v době heydrichiády to muselo na lidi působit silně. Zvláště v momentech, kdy Rudolf Hrušínský brnká na piano v baru nebo na varhany v kostele Dvořákovu Když mě stará matka. Mimochodem, když Jindřich Plachta diriguje venkovskou dětskou kapelu, tak v tý bílý čepici vypadá zdálky jako Masaryk. Spíš to ale bylo kouzlo nechtěného, nemyslím si, že by tvůrci šli do takovýho okatýho rizika. (12.07.2012)

Jádrem snímku je střet maloměsta s venkovem a klidně bych se i nebál tvrdit, že se Frič v době protektorátu snažil latentně poukázat na nezdolnost národní povahy. Postavy řeší hrdost, dobrou pověst nebo poctivou práci a tehdejší publikum se tak mohlo s poklidem a v nejisté době, alespoň částečně ujistit o houževnatosti svého vlastního národa. (28.11.2014)

Psychologické drama rodiny Hlavsových je strhující, konflikt svědomí ze zpronevěry velké částky peněz dožene Vojtěcha Hlavsu k sebevraždě a tím se jeho žena i syn ocitají v neudržitelné situaci. Barbora Hlavsová převezme tíhu zodpovědnosti Vojtěchových činů na svá bedra, je ochotna i schopna pro svou rodinu udělat cokoliv. Dobrá pověst, poctivost a čest jsou pro ni zásadní. Věří, že společně se snachou a vnukem situaci zvládnou a dluhy postupně splatí. Výborně natočené, skvěle napsané i zahrané (za všechny Terezie Brzková, Jindřich Plachta, Jiřina Štěpničková, Rudolf Hrušínský), úchvatná hudba (zejména Antonín Dvořák), silný příběh, stále platný. (10.02.2019)