Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Baron Prášil žije se svou ženou Olgou a dcerou Karlou na zámku Prášily. V mládí žil veselým životem a úkolem komorníka Ronalda je rozesílat včas alimenty za svého pána. Karla se ve městě, kde studovala, zamilovala do Arnošta Bendy a tajně se za něho provdala. Arnošt přijme u barona místo tajemníka a doufá, že získá jeho důvěru i dodatečný souhlas se sňatkem s Karlou. V obci se objeví hrabě Kocharowski, bývalý Olžin milenec, který se domnívá, že s ní měl syna. Arnošt si vymyslí fantastický příběh, že je nemanželské dítě, a to v baronce vzbudí domněnku, že je jejím synem, kterého měla s Kocharowským. Protože se bojí skandálu, rozhodne se baronovi přiznat... (ČSFD)

(více)

Recenze (155)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Baron Prášil, film Martina Friče na základě divadelní hry Rudolfa Kautského, je českou variací na Shakespearovu Komedii plnou omylů. K parodickému vytržení melodramatické potřeby se přidává malé škádlení intimními a pečlivě tajenými hříchy soukromých životů a klaunova exhibice s tělesnou ekvilibristikou a cirkusovými triky. To parodické rozohnění se jízlivým tónem vyrovnává s pokrytectvím, nerozčiluje se, ale kreslí jiskry a vášeň na porcelánové okraje talířů. Pohonem dynamického pohybu je soustřední všech souběhů událostí do jednoho okamžiku a zmatení z nevyřčeného, či nedopovězeného. Hlavním prostředkem klaunovy zábavy je Jan Maria Archibald Prášil (přesvědčivý Vlasta Burian), baron s uhlazeným způsobem života. Hříchy z mládí jsou pečlivě zaevidované, přesto se situace pro svou nepřehlednost zvrhává v klaunovu žádostivost a opatrné klení. Hlavní ženskou postavou je Olga (zajímavá Meda Valentová), baronka a počestná choť Archibaldova. Tajemství mládí se přihlásilo výčitkou svědomí, tu následuje nedokonalá snaha o vyrovnání se s nitrem. Důležitou postavou je Arnošt Benda (velmi příjemný Oldřich Nový), nový tajemník barona Prášila. Jeho soukromé tajemství se připravuje k nesmělému přiznání, ale silná koncentrace hříchů vytváří obtížně překonatelnou hradbu omylů a zmatení. Významnou postavou je Karla (příjemná Zorka Janů), komtesa a baronova čerstvě dospělá dcera. Bezstarostnost dívčina tajemství je znenadání zastrašena a zmatena příliš vysokou intenzitou hromadného napravování pradávných hříchů mládí. Výraznou postavou je Ronald (zajímavý František Roland), vždy spolehlivý a dlouhá léta věrný a za každé situace diskrétní komorník barona Prášila v jeho poklescích a nepřístojnostech. K výraznějším postavám patří také Ema Lindová (příjemná Anna Steimarová), Olžina kamarádka v neschopnosti odjezdu. Nevyřčená tajemství ponoukají zvědavost, proto se snaží vytrvat až do samotného konce. Nepřehlédnutelnou postavou je Bohdan Kocharowski (velmi zajímavý Čeněk Šlégl), hrabě s dávným tajemstvím a toužebným přáním otcovského práva. Z dalších rolí: Arnoštův zaskočený tatínek Bedřich Emanuel Benda (Jaroslav Marvan), Arnoštova matka v náhlém záchvatu podezření Marie Bendová, rozená Šulcová (Ella Nollová), ochotný hostinský Na zámecké (Theodor Pištěk), úslužný číšník Na zámecké (František Filipovský), či opilec z baronské milosti a lesník Patočka (Václav Trégl). Fričův Baron Prášil je plný živelné energie, parodického koketování a klaunského trumfování. Patří k těm lepším kusům kabaretního komika Vlasty Buriana. ()

maarr 

všechny recenze uživatele

Opět vynikající veselohra Vlasty Buriana, zřejmě ta nejzamotanější s vynikajícím hereckým obsazením. Čeněk Šlégl ve své životní roli zdegenerovaného šlechtice hraběte Kocharrovského je nezapomenutelný. Pusu, Pusu. Nebo dobře tedy vyřízeno. Dále Marvan v roli bodrého hajného je též perfektní, dále věčně namazaný hajný Patočka v podání Václava Trégla, hospodský Theodor Pištěk, Zorka Janů jako Baronova dcera a nesmíme zapomenout na Oldřicha Nového v jeho typické roli milovníka. Dávám pět hvězdičkek. ()

Reklama

Faustka 

všechny recenze uživatele

A že se Vlastu Burianovi od huby skutečně prášilo. Tato osmdesát let stará komedie stále šlape naplno a vtipnými scénami jen srší. Ženské postavy sice nedostaly tolik prostoru, ovšem herečtí kolegové se tady doslova vyřádili. Kromě již zmíněného Buriana také Oldřich Nový, Jaroslav Marvan a nezapomenutelný Čeněk Šlégl jako hrabě Kocharowski, po jeho vstupu do už tak  zamotaného děje mi tekly slzy smíchu. Takhle jsem se už dlouho nenařechtala. „Tedy dobře, vyřízeno, k dennímu pořádku.“  ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Baron prášil se pořádně rozjede až v poslední čtvrthodince, která je sice skvělá, ale bohúžel zbytek filmu tak zábavný není. Vlasta Burian má zde méně prostoru a méně komediálních čísel než jsme u jeho komediích zvyklý. Jsou filmy které na jeho komice stojí (třeba Nezlobte dědečka) a ty mám právě nejradši. Protože jeho herečtí kolegové (krom vždycky výborného Šlégla. a Marvana) toho nikdy moc nepředvedou. Ale to je můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Ale výchazí z toho mé pouze průměrné hodnocení a celkový dojem. Burian má totiž málo prostoru a Šlégl s Marvanem se ukážou až nakonci. Všichni ostatní pouze trapně přehrávají a to u mě platí i pro Nového. A ta pravá bláznivá jízda příjde až nakonci. Do té doby mě pobavilo pouze pár klasicky Burianovských vtipů a jinak skoro nic. Je to za slabší 3. Až budu příště vybírat nějáký film s Vlastou, pokusím se sáhnout po lepším. ()

P. J. D. 

všechny recenze uživatele

Nestárnoucí česká klasika. Zkrátka, kdo by ji neznal. Vlastna Burian je ve své roli jako vždy znamenitý, ale vynikají i jiní herci (Nový, Marvan, Šlégl). Škoda, že se už dneska netočí takové filmy. Panečku, to by bylo něco. Někdo si o mě možná bude říkat, že jsem nostalgik, ale oproti těm českým novinkám, co se promítají v kinech dnes, se mi chce brečet. Raději si posedím u televize - případně DVD - a budu sledovat tenhle špičkový film pro pamětníky, kde není možné prakticky nic vytknout. 5/5 ()

Galerie (6)

Zajímavosti (14)

  • Burianův poslední film režírovaný M. Fričem (nepočítáme-li malou roli Vlasty Buriana v poválečném Zaostřit, prosím). (Taninaca)
  • Film bol natáčaný na zámku v obci Pruhonice. (dyfur)
  • Vladislav Vančura napsal původní scénář k tomuto filmu (a chtěl jej sám i režírovat, ale to se mu nepodařilo). Později scénář přepracoval do literární podoby jakožto román „Konec starých časů“. (Stegman)

Reklama

Reklama