Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (504)
Mistrně natočeno. Plné vysoce estetických záběrů snímané dynamickou kamerou. Vizuálně opravdu velká nádhera. Bohužel je to film o znuděných důchodcích z římské smetánky, jejichž problémy jsou mi cizí. Zahrané je to perfektně a hlavní hrdina je i docela cool, přesto mě to po celou stopáž nedokázalo zaujmout a bylo mi pak už jedno jestli na něj v sebedokonalejším záběru vykoukne padesátiletá striptérka, žirafa, polozombie jeptiška, nebo snad panenka Maria. Sdělení, že je všechno trik nebo co, šlo opravdu mimo mě a vždycky bych si radši vybral tématicky spřízněné La Dolce Vita. Už jen kvůli faktu, že tam jsou alespoň hezké ženy a nejmladšímu herci není padesát. ()
Okouzlen krásami Říma i ženského těla obchází stárnoucí spisovatel známé ulice a místa, potkává známé tváře, je přesycen všedností a přece v ní nachází nitky nevšenosti.Ten ironický okrývač nevlídné pravdy mě začal bavit hned na začátku. Pokud se chci v současnosti podívat na zajímavý film, vyberu si Paola Sorrentina, zatím mě nikdy nezklamal. Jeho způsob vyprávění připomíná trochu Tarkovského a Godarda, ale oprvadu jen připomíná. Má vlastní způsob vyjádření, kterému bytostně rozumím, používá mluvu, která je mi vlastní. Opravdu veliká nádhera!! ()
Úsměvný Fellini v rytmu diska. Což je poněkud problém, protože z Felliniho nijak zásadně unešený nejsem, a videoklipové disko je zde spíše jako lehce bizarní mindfuck uvozující shazování privilegované vrstvy. Ve smyslu nonšalantně sarkastického výsměchu snobismu a prázdného umění pro umění je Velká nádhera skvělá, ale stačilo by jí na to i o půlhodinu méně... a obalit onen nadhled okázalými pravdami o životě? Kdyby Toni Servillo v hlavní roli nebyl tak nenucený pohodář, zamyšlený požitkář nenalézající smysl ve svém požitkářství, tak se jeho vyprávění stane právě tak prázdnou a nudnou manýrou, jaké sám kritizuje. 7/10 ()
Prispôsobenie sa skutočnosti, že nadšenci filmového umenia sú dnes viac vizuálni, menej intelektuálni. Sorrentinovi to vyšlo a film zaujal cieľové publikum. V istom zmysle ide o mestskú väčšinu dneška. Hrdia sa odlišnosťou od publika masovej zábavy. Majú prehľad v umení, psychológii, ekonómii času i živote. A zbožňujú Veľkú nádheru. Ale o čom bol film vlastne? Pripomínal návštevu galérie s pár vynikajúcimi kúskami a priemerným zvyškom. Disko párty, vibrujúca umelkyňa, analýza pokrytectva spisovateľky - aktivistky, botulotoxínový mág a scéna s plameniakmi sú stopercentnými ranami do čierneho. Žiaľ zvyšné ponímanie atmosféry mesta, jeho skvostnej architektúry, prchavých pohľadov do záhrad kláštorov v atmosfére sarkastického bilancovania vlastného života je neobratné. Od Felliniho na míle vzdialené. Pripomína mix video sprievodcu pre scestovaných (hľadajúcich iné ako prevarené pamiatky) a obratne sprdávajúceho filozofovania o živote, priateľoch a blízkych až po mediálno - zábavnú scénu. Hľadajúce záblesky šťastia v úprimne žitej duchovnosti, vrúcnych objatiach, dotykoch priateľstva a premýšľaní.Nie je to jasné? Nie je to presne k čomu nabádajú cvičebnice o šťastí či powerpointové prezentácie s poučnou príhodou? Mysli na maličkosti života, vrúcne miluj, nehromaď majetky, ale zážitky! Respektíve hromaď majetky, ale len aby si nimi získal Plnohodnotné zážitky a skutočné Emócie! ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Performance, kterou ve filmu předvádí postava Talia Concept (Anita Kravos), je zjevným odkazem na tvorbu umělkyně Mariny Abramović. (Rob Roy)
- V rozhovoru pro italské rádio režisér uvedl, že v jedné fázi produkce pro film zvažoval název "L'Apparato Umano (Lidský přístroj/Lidské zřízení)", což je také název fiktivní novely, jejímž autorem je hlavní postava filmu. (Morien)
- Film je venovaný pamiatke slávneho talianskeho hráča rugby a tiež novinára Giuseppe D'Avanza - dobrého priateľa režiséra Paola Sorrentina, ktorý zomrel počas produkcie filmu. (MikaelSVK)
Místy bych to, hlavně skrze život hlavních postav, nazval spíše Velká prázdnota. Ale nejdříve si zabilancujeme, když tak činí i hlavní hrdina. * I. Prosinec 2011, dospívání: uspořádal jsem rodinný silvestrovský program s podtitulem bavíme se vždy a všude. * II. Léto 2012, rodinná dovolená v Tunisu: po večerech animátorská i taneční zábava a jedna z často hraných písní (u níž jsem obvykle navzdory nadšení ze všeho ostatního odcházel) bylo hlasité disco, v němž zpěvák řval něco jako Ryba! Ryba! Ryba! Jak stylové si tu píseň po letech připomenout díky velkolepé scéně ve filmu Velká nádhera!! * III. Prosinec 2014: Stužková! Na taneční zábavě zní remix starého slovenského hitu Jaj, Zuzka, Zuzička (ti, co to spáchali, se zajímavě jmenují Mafia Corner). Uprostřed čtyř minut tuc-tuc dunění se dokola opakuje pouze první sloka bez jedinkrát zahraného refrénu. Považoval jsem to za hudební paskvil a podvrch. Ve filmu zní remix italského hitu A far l'amore comincia v úplně stejném principu, až jsem chtěl tvůrce pochválit za trefný obraz remixové hudby, než jsem zjistil, že tento remix vznikl už 2 roky před filmem a je tedy spíše možné, že MC (nikoliv Marvel Comics, ale pořád Mafia Corner) se naopak inspirovali. * IV. Rok 2022, po letech: V jednom textu narážím na výraznou zmínku knihy o tom, jak se coby moderní lidstvo máme tendenci hlavně bavit a ubavit se až k smrti. Děsivé, ale trefné. * VI. Květen 2023: Konečně vidím tu Velkou nádheru! Jak ji se vším a různými zkušenostmi zhodnotím? *** (0) Ve více komentářích narážím na dojem, že sledování smetánky z italských večírků a její lítosti nad prázdným životem v době stáří nemá pro mnohé diváky žádný přínos. Kupodivu se ani moc nepřidávám, neb jsem sám došel k zajímavé reflexi (bylo toho víc!) i těšení, že nad podobně prázdným životem snad nebudu vzlykat a že do něj ani přes příležitostní účasti na nějaké té slavnosti, poučen nespadnu. (1) Vizuál v nejedné scéně nádherný, zvláště snímání italských ulic a památek... zde je ta Velká nádhera! Leč skoro v ničem dalším jsem ji nespatřil. (2) Nejednu scénu jsem už viděl dříve a bavilo mě je vidět znovu v rámci celku. Některé scény jsou nezapomenutelné, jinými jsem se však pronudil. (3) Dialogy umělců intelektuálů nám o těch postavách naštěstí dost říkají... spisovatel jednoho románu s monotónním životem, spisovatelka 11 románů (+jedné knihy o Straně), ale jakým způsobem prosazených a vydaných(!)... i přítomnost hudebníka měla co nabídnout a prázdnějších intelektuálních keců, jaké by mě štvaly, naštěstí bylo pomálu. (4) Atrakce: vrhač nožů dechberoucí.. holčička s barvami totální psycho, ale s krásným výsledkem.. nezvyklá „olympijská disciplína“ skoku do zdi? Zvrhlost! (5) Jenže čím dál víc mi docházelo: ty chvilkové prvky zvrhlosti i monotónní prázdnoty mají své opodstatnění v tom, co film chce zobrazit. Přinesl dost zajímavého (a bylo toho opět víc!), sám o sobě je místy velkým zážitkem, až jsem měl pocit, že by mě díky vybraným scénám mohl časem bavit i znovu. Jenže jsem nezmínil největší výhradu: (6) Sice tu nechybí souvislejší děj, ale je strašně roztříštěný do série spousty střípků a formy, která místy uchvacuje, jindy některými čistě formálními nápady mi celkový dojem rozmělňovala. Začnu u neutrálních 3* a uvidí se, nakolik (ne)budu mít v budoucnu chuť sledovat Velkou nádheru i opakovaně. (7) Díky nápaditější formě, „kratší“ stopáži a souvislejšímu ději pro mě určitě stravitelnější, než Felliniho Sladký život. [60%] () (méně) (více)