Velká nádhera

Chuťovka! KONEČNE sme sa s Paolom Sorrentinom aj Tonim Servillom stretli a "sadli sme si". La Grande Belleza je filmom, ktorý chcem vidieť minimálne ešte raz, aby som tú opulentnosť (v záberoch, strihoch, všetkých tých party, drobných detailoch, rozmaroch, vychytávkach, presahoch, dialógoch) dokázal ešte lepšie vstrebať a vychutnať si to. Jeden z filmov, ktoré keby mali aj dvojnásobnú dĺžku, tak na to pozerám s otvorenými ústami a vstrebávam každú scénu, každú vetu. Prekvapujúco ohurujúci film! 4,5*/5 (21.01.2015)

Hromada myšlenek, kopa názorů a brutální směska filozofování. Do toho vizuálno, nad kterým se musí rozplynout nejedna oční bulva. To všechno beru, ale zároveň to na mě při prvním shlédnutí nebyla vůbec jednoduchá filmařina. Určitě si to pustím ještě jednou...někdy. Teď prosím, dejte mi čas, abych si pořádně uvědomil to, co jsem vlastně viděl. Velká nádhera je šílená kritika jedné společnosti. Pomíjivosti, arogantnosti, marnotratnosti...a některé scény svým šílenstvím nevypudím z hlavy nejspíš nikdy. (04.01.2014)

Okouzlen krásami Říma i ženského těla obchází stárnoucí spisovatel známé ulice a místa, potkává známé tváře, je přesycen všedností a přece v ní nachází nitky nevšenosti.Ten ironický okrývač nevlídné pravdy mě začal bavit hned na začátku. Pokud se chci v současnosti podívat na zajímavý film, vyberu si Paola Sorrentina, zatím mě nikdy nezklamal. Jeho způsob vyprávění připomíná trochu Tarkovského a Godarda, ale oprvadu jen připomíná. Má vlastní způsob vyjádření, kterému bytostně rozumím, používá mluvu, která je mi vlastní. Opravdu veliká nádhera!! (15.07.2017)

Krize jako póza, krása jako jediný princip výstavby. Někdy to funguje báječně (úvod a závěr), jindy je to prázdné, ostentativní, zbytečně výřečné a křečovitě teatrální. I kousavá ironie vychází tak nějak napůl. Sorrentino je výtečný inscenátor, ideu nostalgického hrdiny v krizi ale na rozdíl od niterně prožitých a v každém akordu přesných Felliniho "římských fresek" realizuje mnohem méně přesvědčivě, o to však polopatičtěji a křiklavěji. Film, který si hraje na klasiku stejně jako si hrdina hraje na blaženého světáka. Sorrentino už natočil o řád lepší, byť méně přítulné věci. (02.07.2013)

Jep si je všetkého vedomý. Vie, že jeho život je prázdna póza, že jeho priatelia sú na tom presne rovnako a nehanbí sa im to na rovinu povedať. Čiže neskrýva všetku tú prázdnotu za cynizmus, iba ju takto komentuje. V 65ke si uvedomil, že je čas venovať sa iba veciam, ktoré ho zaujímajú, takže po sexe treba rýchlo zdúchnuť. Ďalšiu knihu nenapísal, pretože na to kvôli večierkom nemal čas, alebo možno že nenašiel nikde veľkú nádheru. To, že bola všade navôkol, je preňho najtrpkejším zistením. Jep nie je prázdny človek, iba si vedome užíva prázdny život a my tak nesledujeme sentimentálny prerod Don chuana v milujúceho novomanžela, ale iba doľahnutie celého (spôsobu) života na jedného osamelého starca. Možno však nie je neskoro, pretože ak sa stará samaritánka dokázala dožiť 104 rokov, tak sa to môže podariť aj Jepemu a tých ďalších 30 môže prežiť čisto v duchovnom štýle. Sladký život je aj po 50tich rokoch stále trpký. (08.12.2013)