Velká nádhera

Velká nádhera je jako leporelo. Některé obrázky jsou krásné(Řím je popsán jako krásné město), některé ne, u některých nevím co znamenají a u jiných co znamenají. Po stránce vizuální a hudební stránce je film dobře udělán. Jep Gambardella je charismatický a připomněl mi svým chováním mého otce, pouze částečně, ale připomněl. Překvapilo mě vysoké hodnocení filmu. Musím však přiznat, že i Grande bellezza když není úplně mým šálkem kávy, tak je to film se svými kvalitami. (18.01.2014)

Už to tady bylo. Velká nádhera je zcela zřetelný hold proslulému Felliniho snímku Sladký život a srovnání s tímhle kouskem se přímo nabízí a přinutilo mě po letech se k Felliniho nejspíš nejslavnějšímu snímku vrátit. Paola Sorrentiniho považuju za nejlepšího současného italského režiséra, který dokáže s obrazem a herci vykouzlit fantastické zážitky. Pokud jde o formu, tam myslím si Felliniho spolehlivě překonal, v tom je totiž Sorentino opravdu brilantní, pokud jde o obsah, tam pro změnu Fellini spolehlivě porazil Sorrentina. Viděl jsem krásně nasnímané obrázky, viděl jsem dekadentní scény ze života dnešních italských intelektuálů i těch, co si na ně snaživě hrají, ale celkově netuším, co mi vlastně Sorrentino chtěl sdělit. Oceňuju soundtrack a písničku Far l'amore jsem si doma opakovaně pouštěl a užíval, scény z párty pak působí jako skvělý videoklip k písničce, ale při sledování filmu jsem se spíš nudil a výsledných 50 % celkového dojmu a slaboučké 3* představují tak nějak kompromis ve vztahu k dílu, se kterým si, upřímně řečeno, nevím rady. Paolo Sorrentino umí mnohem líp a když chce, dokáže i něco sdělovat. Tady se mu to v mém případě nepovedlo... (25.12.2014)

La Grande bellezza. Extravagantné, plné pozlátka, luxusu a grotesknosti, ako najnovší výkrik talianskej haute couture. Tiež veľmi emocionálne, lákavé a hravé, oku aj uchu lahodiace. Jednoducho Veľká nádhera. Jemná polokonverzačná satira súčasnej talianskej smotánky, miestami vtipná, miestami hĺbavá, zobrazujúca pitoresknosť a pokrytectvo (zdôraznené v kapitole so sväticou) skvostných figúrok. Toni Servillo si svoje filozofické ničnerobenie užíva a predstavuje sa ako herec s veľkým srdcom, ktorý hravo zvládne čokoľvek. Adept na jeden z najlepších filmov roka. Sic póza, ale nádherná. 85% (01.01.2014)

|| Scenár: Paolo Sorrentino, Umberto Contarello / Príbeh: Paolo Sorrentino | Hudba: Lele Marchitelli | Distribúcia: Medusa Film | Štúdio: Indigo Film, Medusa Film, Babe Films, Pathé | Rozpočet: 9,2 miliónov € | Tržby: 23,712,400 $ || Hlavná postava Jepa: "Hľadal som veľkú nádheru, ale nenašiel som ju." V tomto filme sa to nepodarilo ani mne, a to hlavne čo sa obsahovej stránky týka. Celé to na mňa pôsobilo ako starecká depresia, ktorá je za 140 minút schopná zo seba vyžmíkať len veľmi málo dobrých monológov a dialógov. Myšlienka prepásnutého, emočne prázdneho mestského života tu už bola niekoľkokrát. Jediný dôvod, kôli ktorému som to dopozeral, bola nepopierateľne geniálna kamera a krásne scenérie. Žena narážajúca do steny je pre mňa najrozporuplnejšiou scénou tohtoročnej abstraktnej tvorby. A vlastne aj celý film. Luca Bigazzi! 40% | HD, PortaPro, ITA DTS | (16.08.2014)

"Typický art," chtělo by se napsat, ale protože se nerad vyjadřuju ve frázích, přïšel jsem na to, že pro tento typ snímku musí být divák naladěn na tvůrčí záměr víc, než u jiných, jinak onen nefilmový styl, jak vystřižený ze sbírky citátů, unaví. Počinu si vážím, ale o odcizení uprostřed opulentních orgií se dá točit i uvážlivěji. (07.02.2014)