Pěna dní

Dříve, než se zmíním o tom, jak se paní za mnou smála (s odpuštěním jako k*áva) v situacích, kdy vy přemýšlíte nad svobodou v podání Sartra a řešíte, zda vizuálně měl snímek odkazovat právě k tomuto propojení, bych ráda řekla, že oficiální text distributora je opět tragický. Prosím vás, je povinností, když to ten člověk píše, aby to viděl? Myslím totiž, že spoiler není vůbec nutný, stejně jako jsem neviděla auto, které by se řídilo v kufru nebo mám pocit, že výběr písně Dukea Ellingtona má zajisté hlubší význam než jen to, že se jmenuje Chloé. Jak vám tedy asi došlo, pro mě jde jednoznačně o nehloubavější romantický film jaký jsem kdy viděla. Vůbec jsem nebyla nadšená ze smějící se paní, poněvadž bych si tak tipla, že nešlo o komedii. Za to bych si troufla tvrdit, že vás film naučí přemýšlet o některých skutečnostech z jiné perspektivy a ta je vám nabídnuta ve chvíli, kdy rezignujete na běžný a konzumem prolezlý život. A v tom bych možná viděla to osvobození. Každopádně já se osvobodila s pusou otevřenou plných 125 minut. Dále bych přidala názor, že si myslím, že právě Audrey byla vybrána záměrně, ostatně, tohle je role šitá přímo ji na míru. A protože jsem nečetla předlohu, tak se mi to docela líbilo!!! PS: Nikdy se mi nelíbil Věčný svit neposkvrněné mysli. (29.08.2013)

Kniha Pěna dní pro mě představuje jeden z nejkrásnějších a nejoriginálnějších příběhů o lásce. V dospívání jsem hltal všechny Vianovy knihy, ať už ty vydané pod jeho pravým jménem či silné kvarteto pod pseudonymem Vernon Sullivan. Domníval jsem se, že Pěna dní je nezfilmovatelná. Mýlil jsem se, oceňuji snahu Gondryho, nicméně mi to zkrátka nesedlo. Podle mě by filmové zpracování mělo trvat nanejvýš osmdesát minut, dvouhodinové vizuální orgie hodně unavují, děj zbytečně natahují a kazí celkový dojem. Romain Duris je jako Colin par excellence, Audrey Tatou je v roli Chloé rovněž uvěřitelná, ale je to bohužel natolik kultovní román, že to je i pro věhlasného režiséra příliš velké sousto. Co takhle zfilmovat Zabte ošklivé? To by bylo mnohem jednodušší. (09.09.2013)

Pamatuji si, jak na karlovarském festivalu snímek Pěna dní s Audrey Tautou zahájil přehlídku za účasti režiséra Michela Gondryho. Konečně se mi film podařilo sehnat. Říkalo se, že hýřivost a hravost filmu přebíjí podstatu láskyplného příběhu. Pěna dní je křehká, čistá, poetická romance z jiného světa a jiných časů. Lehce rozostřené retro kouzelně plyne s jazzovou náladou a měkkou barevností. Také svět zrozený až dětsky nespoutanou obrazností má svůj půvab. Gondry nejprve oslní, postupně unaví a nakonec uspí. Kolovrátek fantazie se zauzlí ve vlastním soukromém vesmíru. Od průlomového Věčného svitu neposkvrněné mysli jako by Gondry v trojúhelníku romantiky, lyriky a mystiky točil stále jeden a týž film. Což nutně vede k jisté manýře, třebaže se z ní stále vynořují originální obrazy, jímavé okamžiky, neskutečné nápady. Sladká nevinnost Audrey Tautou už také nevyzařuje z podstaty, nýbrž z herecké šablony. Fantaskní hýřivost Pěny dní zkrátka přebíjí podstatu, nekonečnou něhu láskyplného příběhu, který je nejsilnější ve chvíli, kdy na všechny urputně vršené ornamenty zapomene. Gondry paradoxně předvádí, že film se dá zabít i hravostí. Nebo alespoň přizabít. (24.04.2020)

Můj oblíbený xxmartinxx napsal, že jej film začal po deseti minutách iritovat. Já na tom byl o poznání hůře, protože jsem tentýž pocit začal vnímat tak po třech minutách. Pokud bych měl Gondryho kousek počastovat nějakým přívlastkem, pak je neskutečně otravný a protivný. Jak poznamenala moje choť, když si přečetla Martinův koment, nesnesitelná hyperaktivita je přesně to, co snímek charakterizuje. Vydržel jsem půl hodiny a pak jsem to vzdal, protože jsem pochopil, že tentokrát jsme se s Gondrym naprosto minuli. Vypravěčsky je to selhání na celé čáře a Gondryho svět, který jiné okouzluje, mně zůstal zavřený na několik západů. Tenhle styl by se báječně hodil na režírování hudebních videoklipů, konec konců, nejeden má už Gondry na svém kontě. Jenže sledovat 130minutový videoklip považuju svým způsobem za horor a děsivá muka. Celkový dojem: 25 % za výtvarnou stránku a ujeté nápady. (10.07.2016)

VELICE speciální ... a velice halucinogenní. V první fázi nadmíru svůdné ... ve druhé fázi mírně odpudivé - a snad i maličko nudné ... a ve třetí fázi ... ve třetí fázi nečekaně, zato globálně depresivní - až maniodepresivní. Zajímavý vývoj. P.S.: Myslím, že se nemění ani zdaleka jen věci ... v neklidném, nestabilním světě, který neskýtá žádné záruky. Draze prodává jen iluze, které se hroutí tak lehce jako pověstné domečky z karet. Poměrně přesvědčivé 4* (13.02.2020)