Pěna dní

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Borise Viana. Už při čtení ve mně klíčil dojem, že toto je bytostně nezfilmovatelná látka, což se v kině potvrdilo. Trapas je už samotné obsazení - 37 letá Audrey Tautou se pro roli mladičké Chloé nehodí, je na ni příliš stará (a stejně už si ji všichni budou navždy spojovat s Amélií, což jen umocňuje rozpaky z její přítomnosti na plátně). Podobné výtky mám i k představitelům zbylých postav - typově se do svých rolí též nehodí. Nesedlo mi ani výtvarné zpracování a všechny ty vizuální blbinky jsem shledal spíš otravnými - ten film se velice toporně drží předlohy, a osobně mi přivodil nemalé zklamání, protože prostě nepřišel s ničím novým, co by v knize nebylo (nemluvě o tom, že v duchu jsem si Vianův svět vykreslil v docela jiných barvách). Myslím, že by někdo měl varovat všechny ty hipstery, kteří na to vyrazí v domnění, že se jedná o nový Věčný svit neposkvrněné mysli či dokonce druhou Amélii - docela bych chtěl vidět jejich výraz, až budou vylézat z kina, překvapeni tím nesouladem bezstarostného začátku se skličujícím závěrem. Trailer sliboval docela jiný film - podruhé bych to už vidět nechtěl. (05.07.2013)

Kniha Pěna dní pro mě představuje jeden z nejkrásnějších a nejoriginálnějších příběhů o lásce. V dospívání jsem hltal všechny Vianovy knihy, ať už ty vydané pod jeho pravým jménem či silné kvarteto pod pseudonymem Vernon Sullivan. Domníval jsem se, že Pěna dní je nezfilmovatelná. Mýlil jsem se, oceňuji snahu Gondryho, nicméně mi to zkrátka nesedlo. Podle mě by filmové zpracování mělo trvat nanejvýš osmdesát minut, dvouhodinové vizuální orgie hodně unavují, děj zbytečně natahují a kazí celkový dojem. Romain Duris je jako Colin par excellence, Audrey Tatou je v roli Chloé rovněž uvěřitelná, ale je to bohužel natolik kultovní román, že to je i pro věhlasného režiséra příliš velké sousto. Co takhle zfilmovat Zabte ošklivé? To by bylo mnohem jednodušší. (09.09.2013)

Myslím, že je skvělé, že se adaptace chopili Francouzi a ještě k tomu právě Michel Gondry - jeho rukopis je mimochodem tak specifický a sympatický, že se mi vnucuje novotvar "typická Gondrovina". Vzhledem k tomu co je Pěna dní za knihu, jde o naprostý úspěch. Celý ten potrhlý svět ožívá na plátně ve fantastické směsici počítačové animace a Švankmajerovských loutkařských orgií. Jsem nadšený a to se mi u filmů podle mých oblíbených románů stává velice málo. Jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků této sezóny. 9/10 (24.08.2013)

Připouštím, že Gondryho Pěna dní není mistrovské dílo, ale troufám si říct, že co do imaginace a hravosti by si Gondry mohl s Vianem podat ruku. Za sebe říkám, že mě Gondry překvapil. Zdánlivě neukočírovaný přechod od hravé bezstarostnosti do tragického vyústění (jak se často vytýká) naopak považuju za dobře zvládnutý a přesně v duchu Vianovy předlohy. Přesto i u tohoto filmu se chci držet zásady, že film a knižní předloha se nesmějí srovnávat, proto se zřejmě zařadím k menšině, když napíšu, že Audrey Tautou, Romain Duris a Gad Elmaleh mi do jejich rolí sedli perfektně... (30.12.2013)

Jakkoli můj pátečně večerní, potažmo sobotně ranní náhled na svět kolem mě může říkat, že už jsem mohl zvyknout, můj problém je, že pořád nedokážu k surrealismu nějak zaujmout postoj a vlastně vůbec nevím, jak na něj mám nahlížet. Jako na podobenství, metaforu, asociaci, hromadu nesouvisejících nápadů neukotvených jakýmikoli pravidly? Pěna dní hlavně budí dojem, že tyhle přístupy k onomu uměleckému směru má všechny a to nikoli najednou, ale dávkuje je postupně. Zejména nemilosrdnost poslední třetiny, kde se Gondry pokouší z diváka udělat svou emocionálně vyčerpanou děvku doplácí na to, že předchozí vztah obou protagonistů staví na univerzálním appealu Audrey Tatou, která v roli roztomilého diblíka dost tvrdě dosluhuje. Buď točim sureál nebo točim děj, sorry. ___ Komentář věnovaný Rebarborce Michalčíkové ;) (05.11.2013)