Láska všemi deseti

Miluji francouzský smysl pro humor. A tady mi navíc tvůrci svým příběhem padli přímo do mého vkusu. Stylizací je to nádherná pocta šedesátkovým filmům. Déborah François je svou roztomilostí podobná Audrey Hepburn. Co víc si přát? Francouzi mohou být na svou kinematografii hrdí, protože alespoň jednou za rok vyprodukují nádherný film, za to by tvůrci u nás vraždili. (02.03.2014)

Tohle je přesná ukázka toho, co tak zoufale chybí většině amerických komedií. To zpracování, ta lehkost a bezprostřednost, to se tady ukázalo naprosto přesně. Bezchybná hlavní herecká dvojice, ta už jen korunuje tuhle lekce předvídatelnou a hlavně milou komedii, kterou čistě za sebe můžu jen a jen doporučit. Klidně všemi deseti. (15.08.2015)

Kurnik Chopin. Po zhlédnutí několika scén v gifech jsem čekal vizuální bombu - dostal jsem mdlý romantický příběh s několika barevnými vsuvkami a hromadou špatně napsaných postav. U scénáristy mám vážné podezření na nějakou bipolární poruchu (která se přenesla na emocionálně nevyrovnanou postavu Louise) - dramatický oblouk tak v důsledku připomíná dramatickou vlnovku. Rose je rozkošná, dobovou atmosféru se taky podařilo navodit vcelku úspěšně, ale jako celek to prostě nefunguje. Je regrette že jsem s tím ztrácel čas... (27.05.2015)

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)

Koho by to napadlo, že taková blbost, jako psaní na stroju, měla svoje mistrovství světa a navíc že měla tolik šílenejch fanynek, co je žerou jak nějakýho Elvise. Protože jsem se učil taky psát na mechanickym psacim, tak z nostalgie to docela oceňuju. Další, co se docela dalo, byl ten vztah mezi ní a ním, ale spěje to do jasnýho závěru, takže žádný překvápko. Ale jinak nuda, protože ty závody byly pořád dokola a už to bylo pak pořád dokola. Jinak teda ale respekt k té rychlosti... (19.10.2013)