Na divoké vlně

Surf považuju za nejkrásnější sport na světě, takže filmy které se mu věnují cíleně vyhledávám, ale to, co jsem dostal v tomhle filmu překročilo úplně všechno. Pokud jde o surf, tak jsem neviděl krásnější filmový záběry než tady. Pan Bill Pope by si za svou práci zasloužil poctivou domácí svíčkovou, kterou bych mu osobně přinesl na stůl a ještě bych mu osobě uvázal bryndáček. Film má dvě příběhové roviny, jedna se překvapivě týká surfování a životního přístupu s ním souvisejícím a druhá osobních démonků hlavních představitelů. Obě dějové linky se skvělým způsobem vzájemně podporují a já se musím přiznat, že už dlouho jsem nebral nějaký film tak osobně jako tenhle. Při závěrečné skladbě jsem byl rozebranej na atomy. Vnitřní prožitková intezita nachmatala mé max. Gerard Butler už zahrál nejednu skvělou roli, ale za roli Frostyho bych mu tu českou domácí svíčkovou přines taky a bryndáček bych mu uvazoval opravdu s velkou péčí a vlastně...za tenhle film si tu svíčkovou i bryndáčky zaslouží úplně všichni, kdo maj s tímhle film co dočinění, protože vytvořili film do kterýho jsem se totálně zamiloval. "Live like Jay" (06.07.2014)

Po shlédnutí mi napadá pouze jediná věta. Je lepší shořet než vyhasnout, napsal Kurt Cobain v dopise na rozloučenou. V přeneseném slova smyslu je Na divoké vlně právě filmem o téhle jediné větě, o tom, že jsou mezi námi jedinci, kteří prostě shořet musí, cítí to a právě takoví jedinci posouvají hranice lidských možností. Úžasná kamera. (03.11.2013)

Silný a neotřelý příběh. Dle mého filmy dle skutečného události, či životního příběhu dávají filmům takový drajf a štávu. Toto se skutečně povedlo nad některými záběry kamer jsem skoro až slintal. Butler je jako vždy perfektně připravený a k tomuto filmu se fakt hodí. Jen poznámka já kdybych si na to stoupl i na malé vlně tak mě odvážej do nemocnice, takže kdo na tom umí klobouk dolů. Nemohu jinak než plný počet hvězdiček. (11.01.2015)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Nepamatuji si, kdy naposled jsem viděl tak sterilně (nuda k posr...) natočený sportovní film, který je navíc po dramaturgické a emocionální rovině zcela nezvládnutý. Jonny Weston je dřevo a Elisabeth Shue si střihla už asi po stopadesáté podobnou roli, nechce se mi věřit, že jí tyhle alkoholem a vztahy nalomené husičky ještě baví. K průměrnému hodnocení se nakonec přikláním díky charismatu Butlera a Spencerové a celkem slušně natočenému závěru (souboj s Maverickem), ty předtitulkové žvásty nepočítám. Trojka s výstrahou! (15.06.2013)