Svatá čtveřice

Klasický problém: Zajímavé téma zpracované banálně, místy trapně, s využitím všech možných stereotypů a typicky česky rozjuchaně. Přidanou hodnotou v kontextu české kinematografie je alespoň větší rozsah nahoty, čímž je překročen jakýsi mezník mezi lascivitou a autentickou erotikou - Srovnej např. s lascivním Cieslarovým filmem Láska je láska apod., v němž jsou narážky na sex i v těch nejstupidnějších situacích (ačkoli hlavním tématem má být něco jiného), ale nahota je "cudně" ignorována. Zde je to aspoň víceméně explicitní a sex je i s nahotou přímo tématizován (a realitě je snad i díky tomu mnohem blíže). Nicméně banální Vieweghův scénář se soustřeďuje zejména na samotný akt přemlouvání k výměně manželek a ostatní postavy kolem "svaté" čtveřice hrají pouze vycpávkovou roli - což je patrné z marnosti a trapnosti jejich reakcí na chování čtveřice. Kvuli tomu i náznak jakéhosi morálního ponaučení vyznívá do ztracena (podstatnou otázkou ale je, zda to jejich chování je vůbec nemorální nebo aspoň nesprávné...). Hřebejk je ale poměrně talentovaný a zručný filmař (jo, je..), takže film není úplná katastrofa; znakem jeho tvůrčí krize je ale mj. rutina, se kterou tento film natočil. A to pomíjím silný křesťanský prvek v ateistickém Česku, poměrnou nevinnost (i když zajímavost) tématizovaného sexuálního fenoménu ve světě, kde lid je vychováván běžně dostupnou tvrdou pornografií, a malebnost ostrova v Karibiku, kde i ruiny po hurikánu či zemětřesení vypadají krásně romanticky... (2 a 1/2*) (09.05.2013)

Dle mého hlediska si Svatá čtveřice nezaslouží horší známku než tři-dvě hvězdy, avšak již delší dobu je zřejmé, že Hřebejk je pranýřován za každý film (někdy i oprávněně). Avšak cítím potřebu se jeho filmů zastat, i když např. U mě dobrý a další jeho snímky nemusím, rozhodně mají určitou kvalitu, např. kvalitní technické zpracování a herecké obsazení. U Svaté čtveřice rozhodně potěší jak H. Čermák, tak J. Langmajer i M. Procházková či L. Munzar. O to víc vyznívá herecká nevyzrálost u jiných herců, avšak zde jich o tolik víc není a přiměřená stopáž poukazuje na to, že to není velký a složitý příběh - pouze jedna epizoda ze života blízkých sousedů, kteří k sobě chtějí být blíž. Není to žádné velké umění, žádné velká bomba, ale primitivní, přihlouplé, stupidní (jako snímky jiných českých tvůrců) to není a proto dávám o hvězdu navíc, abych poukázal na zjevnou nespravedlnost a podporu autora, který umí točit dobré filmy. (30.07.2014)

Priznajte sa, kto si tie sračky od Viewegha kupuje? Zatiaľ čo dielo, to skutočný kumšt úrovne fekálnej. Ale sa dobre predáva, tak musíme o tom natočiť filmy. Tak si pod svoje krídla zobral tento film upadajúci režisér a prehovoril k natáčaniu pár upadajúcich hercov. Aby som bol presný, nie pár, ale rovno dva páry. Vzhľadom na rovnicu Viewegh+ Hřebejk+ skrachovanci= Odpad! (24.12.2015)

Některé filmy mají příběh, jiné jen ohmatávají téma, v tomto případě z pohledu průměrně českého, kterému nechybí humorné namísto hlubokomyslného ladění. Film o sexualitě, který není zbytečně prudérní, nesnižuje se ke zbytečné krizi romantických komedií, kdy do hry vstoupí zamilování, a bere sexuální záležitosti světské s obyčejností, bez trapnosti. Přesto by si námět od Viewegha (autora jednoho z nejhorších Hřebejkových filmů Medvídek) zasloužil ve vzájemných vztazích postav rozvinout, aby se už tak kraťoučká délka nenatahovala ještě nepodstatným párováním dětských figur. (17.09.2013)

Nerozpracovaná bakalářská historka, opakující nejotravnější kameňákové stereotypy české sexuality (usínání, válení hrochů, nuda, přehrávaná trapnost) a směřující k morální i významové bezobsažnosti Poledňákové a jakési pseudo-masturbační fantazii bez fantazie (splněný sen o čtyřce, která vyléčí nudu manželství, přičemž film naprosto selhává v byť jen naznačení toho, co tak rajcovního se mezi hrdiny stane). Film je otevřenější, ale jen co se nahoty týče, jinak úzkostlivě zůstává věrný "komickému" principu, nic kousavého, humorně trapného nebo smyslného tu nenajdeme. Hřebejka je mi skoro líto, jak pracně se snaží špatně vystavěnou historku zachránit svým štědrým lyrismem, který je opět nic neříkající, místy se dokonce zcela míjí se smyslem Vieweghovy lechtivé povídky (scéna s propadlým kostelem). Závěr je bezzubý a jen podtrhuje impotenci českého filmu ve vztahu k erotickým a intimním tématům, které se tu filmařům pod rukama mění v chcípácké, nezáživné a krotké lascivnosti bez náznaku ostří i jiného než prvoplánového humoru - vděčný smích publika, když postavy po mučivě natahovaných sadách exotických pohlednic z Karibiku konečně někam běží a jedna upadne (opakovaně), je věrným barometrem stavu žánru. (23.08.2012)