Čapkovy povídky

Všechna čest především po stránce převedení Čapkových povídek na celuloid. Martin Frič snad nemohl lépe vykreslit jejich atmosféru a ducha. První dvě povídky jsou typicky Čapkovské a jejich vzájemné prolnutí jsem uvítal. Příjemný Jaroslav Marvan. Povídka o Juraji Čupovi je dobrodružně - kriminální, dostala nejvíce prostoru a zároveň se mi i nejvíc líbila. Hlavně chlastací scéna s výtečným Paľem Bielikem nemá chybu. "Čapkovy povídky" působí jako celek uceleně a jsou po všech stránkách silně nadprůměrným dílem. A nebýt závěrečných dvou slabších povídek (i když pasáž s kuličkou má hodně do sebe), mohly být i dílem geniálním. 80%. (23.11.2008)

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika. (11.05.2006)

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Tak úplně nejvíce se mi líbil závěrečný soud, kam byl jako svědek předvolán samotný Bůh. Ten měl opravdu něco do sebe, co se týče myšlenek. Karel Čapek si právem zaslouží být označován za nejlepšího českého spisovatele. Klidně bych se pod to podepsal, ale tohle zpracování jeho krimi povídek mě tedy úplně neokouzlilo. Snad kromě toho výše zmíněného závěru. Jednotlivé povídky jsou poměrně o ničem a já stále raději zůstanu u jeho románů a dramat. Za zhlédnutí tento počin jistě stojí, pokud máte nějaký vztah vůči Karlu Čapkovi, či je vám blízký rukopis Martina Friče. Já osobně zhlédnutí nelituji, ale více než 2 hvězdy nedám. Převládala nuda, bohužel. (22.07.2015)

Podprůměrně povedený pokus o zfilmování výborných povídek Karla Čapka. Výběr nebyl nejlepší, Čapek napsal i zajímavější povídky, i když výběr je vzhledem ke koncepci filmu pochopitelný. Povídky jsou propojeny postavou komisaře, který některé případy vyšetřuje, o jiných si vypráví se spolucestujícími ve vlaku. Toto schéma je zajímavé. První část s propuštěným vězněm je výborná, především povedenou kamerou a střihem, krásně zprostředkovávající myšlení člověka propuštěného po 12 letech z vězení. Další se ztraceným dítětem není špatná, má dobrý nápad, se ztraceným spisem už je horší, není vůbec propracovaná. Chybějící propracovanost je vlastně obecně problém větší části tohoto filmu. Část ze slovenských hor je neuvěřitelně nudná také právě z tohoto důvodu. Celý film je završen zřejmě tím nejubožejším způsobem, jaký si lze představit. Jde o poslední soud s vrahem... pominu-li opětovné blbé zobrazení Boha ve starých českých filmech jako milého moudrého staříka nejlépe sedláka s bujným plnovousem, je tato část plná kýče (chorály v pozadí Boží promluvy), je plná nesmyslného poetismu (Kam se zakutálela kulička?) a ještě nesmyslnějších myšlenek (Bůh nemůže soudit, protože ví všechno... soudce může soudit, protože ví jen o zločinech... Bůh může pouze porozumět...). Po shlédnutí tohoto docela povrchního filmu jsem ještě radši za nové výborné zpracování Čapkových povídek v cyklu Čapkovy kapsy. (08.03.2012)