Cesta do hlubin študákovy duše

Umět pobavit, to se tomuhle filmu daří. A to už několik generací. Profesor Matulka je uznávaný i školníkem. To se dneska na málokteré škole podaří. Školník je součástí školy, prožívá vše s vyučujícími i studenty. Profesora Matulku hraje J. Plachta. I když zemřel v 51 letech, tedy tak mlád, tak hrál často role starších dobráků, laskavých, a díky tomu byl oblíbený, a snad i je, u řady diváků. Málokdo ví, že též psal, a ne špatně. A moc zajímavě o něm hovořil i J.Werich, který analyzuje herce tak jak je viděl, na jednom ze svých záznamů o lidech, které v životě potkal. Film je to podle mého soudu - vážnější - než jen komedie. (06.09.2010)

Vždy se mně to pletlo a bude se mně to plést s velmi podobným filmem Škola základ života. Jako připomenutí školství za první republiky tahle komedie funguje velmi obstojně, protože septimáni jsou naštěstí zábavní a kantoři jsou vyobrazeni, až na malé výjimky, s naivními charaktery. Nikdo asi už neřeší, že Pešek a spol. byli výrazně starší než žáci, které hráli, a kantoři byli zase výrazně mladší než jejich ztvárněné postavy. Zábava už velmi klasická. Je to přesně ten druh filmu, co rozveselí mysl. 70% (09.01.2012)

Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! (24.01.2008)

Pro velký úspěch pokračujeme aneb Frič kul železo dokud bylo žhavé a podle stejného schématu, s téměř stejnou hereckou základnou si rok po Škole natočil druhou třaskutou komedii z prostředí gymnázia. Pořád jde o kvalitní zábavu, ale kvůli několika drobnostem přece jenom nedosahuje laťky nastavené Školou - méně prostoru pro Peška, slizký profesor Voříšek a přece jenom citelně pomalejší kadence kultovních vtipů a scének. I tak se jich tu ale najde dost, za všechny odcituju slavnou Cosinovu větu:"Kozinova věta zní - Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" :-) (03.09.2006)

Moje ďalšie stretnutie s českou klasikou nedopadlo zle. Vtipná, žánrovo jednoduchá komédia, ktorá na správnu strunu naladí aj súčasníkov najmä vďaka prísne-komickému prístupu učiteľov a žiakov k školskému systému. Mimochodom, rad za radom všetci učitelia - ich hnevlivé výstupy a záchvaty - ma neuveriteľne pobavili. (06.09.2010)