Cesta do hlubin študákovy duše

Zábavný souboj ctihodných profesorů s poněkud méně ctihodnými studenty septimy, kteří jsou reprezentováni čutálistou Kulíkem, klavíristou Vaňkem, Šejkem Peterkou a kolaborujícím šprtem Mazánkem. Pro ty, kteří již ze studentských let leccos zapomněli, je zde jedinečná možnost zdokonalit se v konverzační francouštině, chemických reakcích či osvěžit si rozdělení pružníků. (30.11.2008)

Průměrné hodnocení 90% od více než 11 tisíců lidí zde na CSFD mi tento film doporučilo. O to větší bylo mé rozčarování a znechucení po jeho shlédnutí. Vždyť tento film je tak špatný! Celou dobu jsem se u něho nudil. Byla to taková trapná otrava, že jsem se musel nutit, abych snímek dokoukal do konce. Komedie? Jediný úsměv, který mi unikl, byl pouze kyselý, reagující na neuvěřitelnou stupiditu, podivnou naivitu, nereálnost a tristní přehrávání některých herců. Jak můžou 30-tiletí herci věrně zahrát studenty gymnázia? Takhle zdvořile, slušňácky, strojeně, konzervativně a hloupě by se učitelé chovat nikdy nemohli, dokonce ani v roce 1939. A ten přesládlý konec? Kam se hrabou hollywoodská béčka. Ne vše zde bylo špatné - někteří páni profesoři jsou zahraní zdařile (Marvan, Plachta, Nedbal). Pár nápadů, kdyby je pan režisér dokázal lépe využít, stálo taky za povšimnutí (viz např. papírek s výsledky na zádech prof. matematiky při písemce a zabavování a následné hltání komiksů francouzštinářem). Jak se někteří opovažují tohle dávat na úproveň klenotu geniálního Marečka... Musím zde po pravdě uvést, že komedie je můj oblíbený žánr a že existuje několik starých filmů pro pamětníky v čele s Kristiánem, které se mi opravdu líbí. A také, že jsem byl na tento film po četbě mnohých hodnocení natěšen. A teď je jednoduše nechápu. Tenhle film považuji za špatný po režisérské, scénáristické i technické stránce. Za hodně špatný. Zastaralý a rozhodně vůbec ne za nadčasový. (06.03.2010)

| Scenár: Martin Frič, Jaroslav Žák, Jan Kaplan | Hudba: Roman Blahník | Produkcia: Alois Fiala, Jan Sinnreich/Elekta | 2. svetovou vojnou a hitlerovským kultom ešte nepoznačený klenot, ktorý obstojí ešte aj dnes ako príjemná oddychovková komédia. Technické spracovanie dnes už trochu poúsmevné, ale možno práve kôli tomu je to zaujímavé aj pre dnešného diváka. (17.01.2011)

„Kde máte třetí díl Žlutého ďábla..?!“ Jestli se nějaký český film může po právu pyšnit přídomkem "nestárnoucí", tak tento. Ladně proplujte Fričovou ponorkou plnou humoru studentskou i profesorskou duší a nostalgicky zavzpomínejte na časy, kdy se ještě na místo komedií točily veselohry.. Šejk Peterka R.A.Strejky je nedostižný. (28.06.2009)

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 (16.04.2009)