Zpráva o Europě

Nečekaný a nenápadný kandidát na sci-fi roku. Ta dokumentární forma kterou je film zpracován nemusí každému sednout, ale já se čas od času vedle vesmírných stříleček klidně kouknu i na něco realistického a přemýšlivého pokud to má hlavu a patu a to tenhle film teda sakra má! Kdepak Elysium to mě spíš zklamalo (i když koule má) Gravitace je spíš vizuální orgasmus než něco hlubšího. No když to po všech stránkách porovnám tak tohle dílo je zhruba kvalitativně nastejno, ale zajímavěji zpracováno. Za mě 80% (25.11.2013)

Rozporuplný film. Na jednej strane je nespochybniteľné, že Cordero je skvelý režisér (napr. skvelé scény ako oprava lode a odber vzorky na mesiaci) a z minimálneho rozpočtu sa snaží vyťažiť maximum (skvelé exteriéry). Druhá vec je, že námet je jeden z najklasickejších príbehov žánru a aj kvôli rozpočtu a found footage štýlu (ktorý inak považujem za zlo) je film úplne predvídateľný. Chcelo by to pokračovanie s rozpočtom aspoň 100 mega. (14.08.2013)

Důvod, proč Europa Report nefunguje, se dá vyložit na principu rovnováhy, která tady v klíčových aspektech dodržovaná není. Každé výborné sci-fi na ní přitom stojí. Dva příklady za všechny. Kubrickova 2001: Vesmírná odysea (na kterou se tady okázale odkazuje) sice bývá zmiňována jako jedno z mála "hard" sci-fi, ale ten svůj vědecký racionální základ vydatně vyvažuje rozměrem mysteriózním až náboženským. Formálně je to v 2001 přítomné prakticky pořád a ten film na kontrastu emocí a chladu/ známého a neuchopitelného stojí: vesmírné lodě tančí Straussův valčík, dlouhé sekvence opravy lodi jsou zintenzivňovány zvukem (hlasité dýchání), racionálnímu vysvětlení se vzpírá závěrečný akt připomínající halucinační trip, a tak dále. Podobně District 9 (už blíž Europa Reportu). V něm se pracuje s dokumentárními prvky (hlavně první polovina), které jsou ale v druhé polovině filmu vyváženy překlopením do žánru béčkového akčního sci-fi. Zase je tam rovnováha mezi zcizující, víc intelektuální a informativní složkou a tou imerzivní a emotivní. Europa Report se sice taky pokouší o kombinaci formální odtažitosti a dramatického jádra, ale ve výsledku v tom spíš selhává. Nekomunikativnost kamerových záznamů je vyvažována přímým oslovováním diváka (velkou komunikativností) v doku-vstupech. Vstupuje tu samozřejmě do hry nelineární řazení scén z found footage, neboli dramaturgická koncepce směřující k postupně gradovanému příběhu. Europa Report ale divákovi odpírá až příliš. Na jednu stranu - a čistě intelektuálně - jde o fascinující pokus o narativní ztvárnění vědecké expedice, jejíž omezená lidská perspektiva dokázala jen zachytit koutkem oka to, po čem pátrala. Na stranu druhou je to jako sledovat přerušovanou soulož bez vyvrcholení, nebo spíš s uroněním jedné trapné kapky na závěr. A ještě jinak: pokud po nás film chce emoční investici do postav, nemůže nám je celou dobu ukazovat takhle odosobněně, a pokud se chce klasické dramatické koncepci vzpírat, musí diváckou mysl dostatečně zaměstnat jiným způsobem (formálně, intelektuálně...), na což tady ty splitscreeny, intermediální vsuvky a drobné "glitche" nestačí. (07.07.2013)

Na půl cesty k geniálnímu Sunshine. Obrazově si to poradilo s nízkým rozpočtem důstojně, ale ne moc zajímavě. Následování základního schématu tomu ale nesluší mnohem víc. Nutné zabití člena posádky na každé zastávce má nulový efekt, protože nikoho z ní nepoznáme a neutvoříme si k němu základní vztah. Nějaká naléhavost mise chybí, jde prostě o nepodařenou vědeckou expedici. Není to špatné, ale konkurence je moc velká. (13.09.2013)

Kdysi jako pozdní teenager jsem ve svém literárním období napsal delší povídku, ve které jsem si dělal legraci z deus ex machina. Představil jsem kandidáta na hlavního hrdinu, rozjel zápletku, a nesmyslně ho nechal uhynout. Např. pilot zachmuřeně vyšel na ulici a spadl na něj z rozestavěné budovy panel. Nebo detektiv uháněl k případu, naboural a zemřel. Nebo vědec na horách sliboval dětem, že až se vrátí domů, udělá palačinky, utrhla se s nimi lanovka a nepřežili. Pointa byla v tom, že to nemělo pointu. Europa Report se nejen hemží neobratnými deus ex machina, ony jsou hlavní vyprávěcí metodou. Jakékoli posunutí děje znamená, že někdo zemře, zcela zas**nou náhodou a zbytečně. Já se dokonce obávám, že to je ideová konstrukce filmu, tj. "no pain no gain" dotažená do patetického absurdna... Ale čím dál víc mě tahle primitivní nota iritovala, pěnil jsem a nadšení z filmu s dobrým námětem klesalo. Čemuž nepřidala ani strašná dřeva ve všech rolích. (26.10.2013)