Zpráva o Europě

Většina sci-fi filmů se sci-fi žánru dost silně zpronevěřuje a jsou to spíš zakamuflovaný fantasy (John Carter, SW, Avatar). Proto je záhodno, že existují i skutečné sci-fi filmy ve smyslu objevování nějakých cizích planet v kosmických lodích na pozadí studeného nelítostného vesmíru (Sunshine, Prometheus, 2001). Pak tu je ovšem ještě třetí sorta tzv. hard sci-fi filmů jako Europa Report, který jdou ještě o krok dál a dbají na co největší vědeckou přesnost a správnost. Paradox je ovšem v tom, že jak řekl kdysi A. C. Clarke, magie je věda, které jsme dosud neporozuměli, tudíž i Europa Report se svými záhadnými poblikávajícími zdroji světla, složitým ekosystémem, kolísavou radiací a nestandardním chováním posádky (výstup do vesmíru, pobíhání po tenkým ledu bez jištění atd.) nějakou fantasy svým způsobem připomíná. Spousta z toho, co se tu děje, je prostě natolik záhadné a podivné proto, že pokročilá věda se skutečně nedá odlišit od magie. (13.07.2013)

dobré, a to velmi, nicméně si neodpustím menších výtek ku formátu found footage kamery, protože ač se jako jednomu z minima filmů podařilo koncept prodat (a díky poctivé práci je úplně jedno, jestli byl rozpočet velikosti pro solidnější indie film, nebo zda se pohyboval někde ve vyšších sférách), ale pořád pro mě postrádá značnej kus autenticity, protože všechno se vleze do záběru a nemnoho se objevují scény, kde se cosi odehrává na půl záběru, nebo je to nutno rozdělit do více obrazů zároveň, další scény, jejich střih a sled je sem tam až moc filmový. Moje deviantní já by možná chtělo vidět sestřih, který by vypadal mnohem víc jako dokumentární film, než jaký je tady výsledek (víc komentářů od vědců atp.). Pořád ale dosti nadprůměrná záležitost a jedno z nejlépe uřemeslněných scifi poslední doby. (18.07.2013)

Hm, mix filmů 2001: vesmírná odysea (připomenul ho - kromě vizualizace - i jistě záměrný odkaz v podobě valčíku) a Vetřelec postrádá jakoukoliv inovaci obou snímků. Efekty jsou sice věrohodné, leč nijak omračující. Asi největším neštěstím je kamera - kombinace ručky a lodních záznamových kamer mi opravdu nesedla. Proč se proboha netočí normální kamerou! Jestliže Vetřelec využil těchto kamer chytře, jen pro zdůraznění skutečnosti, pak Europa Report se vydal cestou všech těch čarodějnic, monster a vhs.... Zpočátku nudné komorní drama bez zajímavých dialogů se až ke konci přehoupne v boj o přežití. Jenže tvůrci zachází celou dobu s postavami tak, že je vám jejich osud lhostejný. Říkal jsem si dobře, nechť tam všichni pojdou, mně je to fuk. Každý holt není Sigourney Weaverová, když už tedy kopírovali Vetřelce až k samotnému konci. A poslední šokující snímek? No, to jsem se tedy opravdu...s odpuštěním neposral. Nakonec ani ona záhada ničím světoborným není a mě mrzí, že z toho vyšel zcela průměrný snímek, který nakonec nepředvedl ani intelektuální orgie, ani megaakci. Napůl cesty ve všech směrech.... (13.10.2013)

Spoilery a výmysly: Scenárista Philip Gelatt se asi tak dlouho koukal na film 2010: Druhá vesmírná odysea, až si usmyslel, že podobný film dokáže napsat taky. Protože si ale neuměl vymyslet nic vlastního, tak do scénáře nasekali motivy a nápady ještě z mnoha dalších filmů, jako je 2001, Sunshine, Koule nebo třeba Propast. Režisér Sebastián Cordero byl scénářem asi nadšen, když se ho rozhodl natočit, nicméně si uvědomoval, že tak neoriginální a přímočarý příběh, v němž členové posádky vlastní neschopností jeden po druhém chcípnou, aniž by vlastně něco dokázali, musí nějak zásadně ozvláštnit. Tak přišel s konceptem found footage. Cordero se tímto přístupem vzdal možnosti nějak výrazně pracovat s kamerou (Kubrick by se mu za to vysmál), ale rozhodl se, že si to alespoň vynahradí hudbou (!) a střihem, který si díky velkému množství kamer na palubě Europy 1, nezadá s jakýmkoliv normálním hraným filmem. Hudba je tudíž nediegetická a střih místy docela zběsilý, a kromě toho je film poskládán nechronologicky, což je prostě u found footage prasárna. Někdo sice může argumentovat tím, že film je "reportáž", ale na to můžu říct leda O RLY? Takhle žádná reportáž nevypadá:) A veškeré chyby v obraze (pixely, výpadky atd), které měly umocňovat dojem, že sledujeme reálné záznamy z bezpečnostních kamer, ve skutečnosti upozorňují samy na sebe a narušují tak kontinuální zážitek z filmu. Je to prostě nepromyšlené, bez nápadu, nudné, bez atmosféry, předvídatelné a blbě natočené. Což je nejlépe patrné při srovnání s filmem 2010: Druhá vesmírná odysea, jenž se zde na CSFD "pyšní" úžasným hodnocením 73% od 2500 hodnotících. Některé pasáže jsou v obou filmech obsahově takřka totožné (například výstup do vesmíru, přístání na Europě), ale na úrovni režijní je to jako srovnávat hollywoodské blockbustery s produkcí společnosti Asylum. A abych nezapomněl, celá posádka jsou nesympatický neschopáci, jejichž největším úspěchem je to, že někoho přemluvili, že právě oni jsou ti správní pro cestu k Jupiteru. Všichni se chovají jako mamlasové; umírají, aniž by se tím děj posunul někam dál, a pokaždé, když někdo opouštěl kabinu, tak už jsem věděl, že se s ním můžu rozloučit. Ale že by každá jedna smrt zbývajícímu týmu něco přinesla, to se říct nedá. Narozdíl od Sunshine, kde to mělo nějaký smysl, protože tam o něco skutečně šlo. (25.07.2013)

Uvěřitelné, napínavé až mrazivé sci-fi, které dělá žánru čest a znovu ve mě budí lačnost po vesmírném vědění. Cordero využívá konceptu kamerových záznamů chytře a citlivou dramaturgií využívá divákovy otázky pro dobro příběhu. Jako milovníka Clarka mě nadchla mise na Europu (dějiště nejedné Vesmírné Odyssey), kde se v oceánech pod ledem může vyskytovat život. Herecké obsazení je bez vady i když do paměti se vryje především šprýmař Sharlto Copley a neselhávající Michael Nyqvist. Vyhrocených scén je tady dost a pokud netušíte co se na vás chystá čeká vás jeden ze zážitků roku. - Zapoměl jsem kartáček na zuby. - Tak to se musíme vrátit na Zem. (06.07.2013)