ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

A.C.A.B. skrátené heslo, ktoré nechýba ani na múroch môjho rodného mesta. Tento snímok skvele zachytil extrémizmus, ale hlavne zvrátenú tvár policajnej jednotky. Celé to vystihol obraz umiestený v policajných kasárňach, kde jednotka bola zvečnená ako bohovia na Olympe, ktorí však "vládli aj za bránami svojho sveta". Nadradenosť, ktorú nosili stále so sebou sa rozhodli tvorcovia rafinovane potlačiť a to vložením mladého adepta, ktorý sa postavil proti takému spôsobu vládnutia. Veľmi dobre pôsobilo aj zvolené prostredie, pretože Taliansko je jeden zo štátov kde futbalový extrémizmus patrí k najsilnejším a tak bez umelých doplnkov to pôsobilo ozaj skutočne. Technická stránka filmu vyznie možno nenáročne, ale jednoduchosť a rozprávanie jednotlivých životných situácií vytvára skvelú harmóniu (výborné podanie konfliktu jednotky a fanúšikov, nefalšovaná radosť pri zbavení viny, čistenie parku a tak ďalej). Užívateľ Sufferer má už predbehol, ale aj tak mi nedá spomenúť výbornú, úvodnú melódiu na ktorú nejde zabudnúť 70%. (10.03.2013)

Když se ve filmu potkají tři z mých oblíbených filmových témat (sport, politika, násilí/agrese), nemůže to dopadnout špatně... slušné 4* + bych přidal detail, co se mi fakt zamlouvá, film jde proti aktuálním trendům zvyšujícím oblíbenost těch "rádoby akčních" filmů poslední doby (jako jsou krásné ženy, postelové scény, atd..) a striktně se zaměřuje jen a pouze na dané téma... (13.07.2012)

Nakonec jsem čekal, že ACAB bude pojmutý jinak, ale i tak nemohu skrývat celkovou spokojenost. Sice podobně pojatých filmů už v minulosti pár bylo a i ten konec je takový očekávaný, že jsem si říkal:"No a teď sem prsknou titulky a čau", ale téma je to provokativní a prostě to táhne. Sem tam nějaká brutalitka, do toho nespokojenost s přistěhovalcema, atd. Nutno vidět, ale "Kult hákového kříže" s podobně provokativní tematikou zůstane v mých očích nepřekonán... (26.06.2012)

Napriek určitej podobnosti netreba čakať ďalší ELITE SQUAD. Ide tu hlavne o postavy a ich osudy v skutočnom európskom svete (žiadne drogami a zbraňami preplnené Rio alebo Mexiko). Ale film dokáže navodiť ten správny pocit nespravodlivosti a vážnosti situácie okolo boja so zločinom v uliciach. Tvorcovia si neberú servítky a na plné ústa pomenúvajú problémy - žiadne všeobecné termíny ako imigranti či neprispôsobiví občania, na vine sú Rumuni, Albánci, Tunisania atď. Dráma, ktorá nemoralizuje a necháva na diváka, aby si určil hranicu, kde končí práca dobrého policajta a kde začína zneužívanie jeho právomocí... (21.03.2016)

Do jednotky těžkooděnců infiltruje praxí a úctou nepolíbený zajíc, který se snaží ve svojí nové jamce všemožně zapadnout, aby nakonec po krysím způsobu vzdoroval určitému myšlenkovému kvasu, který v azurově opřilbených hlavách nebezpečně bují zhruba jako maminovské špeky v pase mých kdysi výstavních spolužaček. Stefano Sollima, a pojďme mu na chvíli slepě věřit, vykresluje Řím, jak ho ze sluníčkovatých turistických kartinek asi neznáte, latentně feministický, bez jasné národní identity, morálně vachrlatý, trochu multikulti. Na základě průsernatých zpráv zevnitř (TV aj. mediální mrdky) i zvenčí (štrapáce jejich rodin) začínají emoce na bengárně bobtnat a vařit jako v papiňáku. O to smutnější je, že film de facto končí v době exploze... (15.07.2012)