ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Tvorba filmů o složitých společenských problémech klade na filmaře vždy velké nároky už ve fázi rozmýšlení, jak danou tematiku uchopit. Dobrý film by ji neměl nepřístojně zploštit a v ideálním případě by na ni měl přinést nějaký podnětný náhled (namísto toho, aby jen suše konstatoval "takhle to prostě chodí"). Zatímco ve zdejších komentářích vzpomínaná Tropa de Elite, respektive její zdařilejší pokračování, zaujímá subjektivní hledisko militantně smýšlejícího kapitána Nascimenta, přičemž ho zároveň konfrontuje se silným ideovým protivníkem, ACAB se pokouší na etické otázky spojené s prací pořádkových policejních jednotek nahlížet z různých stran a skrze různé postavy. Bohužel se tím chytá do pasti, která je s takovým přístupem často spjatá - dopouští se příliš schematického a nuceně působícího ideologického vyvažování: Když nám třeba film ukáže zlé přistěhovalce, které je třeba zpacifikovat, hned na to nám pro uklidněnou představuje přistěhovalce hodné, na nichž je pácháno příkoří zlými nácky. Papírem také šustí celá linie s vedoucím jednotky a jeho neonacistickým synem, která končí u velice předvídatelné pointy. Film tak nadhazuje množství morálních dilematech, ale nenaznačuje žádné odpovědi, což v jeho případě není ani tak plodem snahy o nějakou vyváženost, jako jeho nevelkou objevností. ACAB ovšem dobře funguje jako působivý a empatický vhled do práce pořádkové policie, která už z principu nebývá nikde moc oblíbená - a v Itálii, zemi, která plodí mnoho politického napětí a jejíž kinematografie je poznamenaná silným levicovým proudem, to jistě platí dvojnásob. (08.07.2013)

Začátek je poměrně krkolomnej. Policajty tu ztvárňují opravdoví tvrďáci, žádní panáci. Věrohodnost filmu rozhodně nechybí a po celou dobu působí tvrďáckým dojmem. Italové se s tímto tématem poprali více než dobře, ale škodí tomu křiklavé přeskakování mezi jednotlivými pasážemi. Docela odvážným způsobem vyobrazuje krutou skutečnost, že pokud se něco vážného nestane, nebude se nic řešit. Aneb smutná realita dneška. Bohužel konec je naprosto špatnej a hodí vám to závěrečné titulky v nejméně vhodnou dobu. (12.01.2014)

Práce to není jednoduchá, nikomu to nezávidím, svým způsobem to obdivuju, protože stát proti davu s kusem plexiskla v ruce asi není zrovna med. Některým z toho hrabe, jiní tuhle práci dělají právě proto, že jsou hráblí... Ale někdo to dělat musí a nic jinýho si ti debílci s šálama přes ksicht asi ani nezaslouží, když nejdou na fotbal fandit, ale jen dělat bordel a výtržnosti. Velkým plusem je, že se tvůrci zaměřili na psychologii postav a ne jenom na zásahy v ulicích. I tihle chlapi mají osobní životy a problémy s tím spojený, takže tady palec nahoru. P.S.: Dobrej je i odkaz na Diaz, kde sami zasahující přiznávají, že to byl masakr a velkej průser. (07.02.2013)

„Celerino figlio di puttana!“ Je pravdou, že som mal podstatne odlišné predstavy o smerovaní deja snímku s tak lákavým názvom, avšak odskočiť si za hranice Hollywoodu sa dnes oplatí viac než kedykoľvek predtým. Taliani si získavajú sympatie predovšetkým u mužského publika, ich ťažkoodenci zo srdca Apeninského polostrova (resp. Ríma) sa prirodzeným spôsobom vrývajú človeku pod kožu a akýmsi “bratským putom“, ktoré medzi nimi panuje, si získavajú priazeň. Fungujúce príbehové vetvy (práca, rodina, voľný čas) riešia problémy, na ktoré sa každý jednotlivec môže dívať rôzne, podľa toho na akej strane “barikády“ stojí. Melódiu (viď prvá veta) asi len ťažko dostanem z hlavy. (02.06.2012)

Po léta jsem přesvědčen, že špagetkové se rodí v poměru devíti ku jedné - 90% chlapíků jsou unylí metrosexuální chcípáčci, podměrečný zbytek je opačný extrém (viz Decimation Flottiglia MAS). A u dutobijců se evidentně gelouš dvakrát vyjímat nebude.....Až se zase dostanu do tlačenice, již budu tušit, proč se mě to dvoumetrové hovado zpoza svého plexi snaží zhypnotizovat, místo aby čučelo, kde co lítá. Nemohu si pomoci, ale A.C.A.B. je vynikající film, po kterém budete zase chvilku fandit spíš kovbojům, než indošům. Možná vám taky proběhne myslivnou, nedělá-li úřední šimlík někde chybu, když vybere, vycvičí a vytěžuje tlupu drsných ochránců práva, aby jim pak v soukromém životě házel větve pod okované křusky. Doporučuji, hořká pachuť na jazyku po ukončení projekce vám budiž odměnou. (29.08.2012)