Císařův pekař - Pekařův císař

Snad jediný film, kde mi zjevný budovatelský patos nevadí. Je v něm tolik upřímné víry a nadšení, tolik očekávání a zápalu, že když příslušníci různých řemesel začnou zpívat ten slavný hymnus, leze mi mráz po zádech. To dobré z padesátých ztelesňuje právě tenhle film. V nejlepším slova smyslu zábava pro lid, ale inteligentní, půvabná a napínavá. Jan Werich svou dvourolí Rudolfa II. možná navždy historicky znemožnil, zato z něj udělal zřejmě nejoblíbenějšího filmového panovníka. Než SORELA nadělal(a) z českého filmu odporný propagandistický pamflet bez kapky vkusu a uměleckých ambicí, dokázal Frič, že v jádru je angažovaná kultura pro široké masy možná... Bohužel, je-li opravdu kvalitní, hlásá jiné hodnoty, než potřebuje tmářská totalita... Jak jinak si totiž vysvětlit, že tohle dílo se těší trvalé popularitě už více než půl století? (16.02.2004)

"Copak nemáte něco proti bolesti, co nebolí?" Máme. Jana Wericha. Do tohohle komentáře bych mohl napsat, že se na něm podílela herecká elita, že je to nejlepší Fričův film (a že ho měl točit Krejčík), že Werich exceluje v nezapomenutelné dvojroli, ale je to tak nějak zbytečné. Lidí, kteří nedokážou film vnímat jinak, než ideologicky, je mi upřímně líto. Ostatně pořád nechápu, co je na "my všichni budem na tom lépe, když rady dáte nám a my vám dáme své rady" špatného. A vůbec. Já jenom vim, že jsem tam asi nedal to, co jsem tam měl dát.A co jste tam měl dát? To jsem právě zapomněl. A co jste tam dal? No to právě nevim. - Jak by se milosti zamlouval tento elixír? Jsme okouzleni. A kde se čepuje ten elixír? V jednom mlýně, nedaleko Brandýsa. A říká se mu? Rozálie. - S námi nic necloumá. Ale s vámi to bude cloumat, pane Langu. - A ROHLÍČKY MUSÍ BÝT OBZVLÁŠTĚ DOBŘE VYPEČENÉ. (03.10.2005)

Si představte, že soudobá cenzura téhle perle mezi českými filmy vyčítala nedostatečnou budovatelskou atmosféru a nadšení... A nadšení ze světlých zítřků tam přitom je, i samotná rovina příběhu je nepokrytě sociálně citlivá, ale přesto nám to nevadí. Má inteligentní výraz, důstojnost Jana Wericha a formální Fričovo mistrovství. Takové výborné triky patří jedině velkofilmu, stejně jako davové scény a věčná tvář Nataši Gollové. Mezi snahou o fantasy u nás jasný král, který není prakticky vůbec tendenční. Pokud byla daň za vznik agitační písnička a několik rozervaně sociálních scén, tak se jednalo o zanedbatelnou věc. (18.03.2006)

Je až s podivem, že tento snímek proplouvá každoročními vánočními schématy bez jakýchkoliv kontroverzních diskuzí. Přitom poslání filmu je evidetní. "Všichni, všechno, všechněm dáme…" Za takové verše by se nemusel stydět ani major Zeman. Na druhou stranu to zde působí tak upřímně a dojemně, že člověk skoro zapomene, že film byl natáčen v roce popravy Milady Horákové. Ale stejně ten film mám rád. Je totiž vtipný, Werich coby senilní císař je geniální a ocením i opuletní kostýmní podívanou. Myslím, že tento film si už jen díky osobnosti Jan Wericha své rozhřešení zaslouží. (15.12.2008)

Dokonalý velkofilm ve všech významech tohoto označení. Celá herecká elita své doby, v čele pochopitelně s dominujícím Janem Werichem, který svou dvojroli zvládl bezchybně, stejně však nezastiňuje zbytek, a to hlavně dvořanskou kliku, kde se nádherně vyřádil František Filipovský. Právě kvůli těmto scénám film navždy zůstane tím, čím je, protože je pravda, že budovatelské a pracovně-nadšenecké tendence už mohou někomu lézt krkem. Mně začaly vadit až poté, co jsem se na ně vyloženě soustředil, předtím film neměl kazu. Snad jen ten závěrečný pohled na pražské panorama, barokní kostel svatého Mikuláše rudolfinskou Prahu zatím ještě nekrášlil. (26.12.2004)