Maniak

Frodo je magor. Dokonce velký magor. A při sledování jeho počínání bude divákovi hodně nepříjemně. S postupem času mu bude dokonce na blinkání, ale za to už lehce můžou kvality snímku. Na Maniaca jsem se těšil. Věděl jsem jen, že v něm hraje ne úplně normální Elijah Wood a že drtivou většinu filmu uvidíme jeho očima. Šmírák v zaplivaném městě skalpující své oběti, který se hlouběji a hlouběji propadá do hlubin šílenství. Ano, je to intenzivní, je to místy děsivé, je to znepokojivé – ale stačí to? Wood hraje hlasem a vzdechy, příběh je, no, prakticky nulový. A záhy začne nudit. Tvůrci na oprýskanou zeď přibijí alespoň hezký obrázek v podobě jakési podzápletky, kdy se nám hlavní „hrdina“ zamiluje do krásné fotografky. Do toho prostupují traumata z dětství, migrény, halucinace. Nic nového pod sluncem na to, jak sofistikovaně se to celé tváří. Po audiovizuální stránce je to celé alespoň neokoukané, nic na tom ale nemění fakt, že jsem od Alexandra Aji na pozici producenta čekal krapet víc. Jako studie osamělosti a odcizení v moderním světě je to málo!! (20.07.2013)

,,NIKDY NEPOCHOPÍTE, CO NAVZÁJEM CÍTÍME“...... /// Že Frodo dokáže bejt dokonalej zmrd věděl už Robert Rodriguez. Erotický hrátky, krvavý dohry a cesta do uchylákovi duše (teď už ale opravdovská!). Hlavním tahák nechť není E. Wood, ale zajímavej úhel pohledu a krvavá filmařina. Škoda, že si příběh pomáhá drobnejma ,,lapsusema“ – mohla bejt ta čtyřka přesvědčivější! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že sbírat ženský skalpy není zase tak těžký. 2.) Nechápu, proč E.Wood nehraje v romantickejch komediích. 3.) Často jsem přemýšlela, jak bych asi dopadla, kdybych sáhla Frodovi na pytlíka. 4.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (13.05.2013)

Khalfoun příjemně překvapil. Jeho minimalismus společně s funkčním využitím POV a Robovou experimentální elektronikou vytváří skutečně drásavou atmosféru, která se v mnoha momentech s přehledem vyrovnává originálu, a místy svou syrovostí dokonce upomíná na tíživou atmosféru McNaughtonova Henryho. Autentickou deprimující úzkost 80. let se už sice nikomu zopakovat nepodaří, Khalfounův Manic k její resuscitaci však nemá daleko. Wood má navíc oproti Spinellimu tu výhodu, že jeho civilní tvář přirozeně zapadá mezi všechny ty průměrné Američany, čímž jen narůstá celková bezútěšnost filmu. A znalce Lustigova originálu jistojistě potěší drobné citace původního filmu. Maniac jednoduše je intimním výletem do hlavy sériového vraha, na jehož tíživost jen tak nezapomenete. Jenom škoda té závěrečné gore orgie, která, i přes svoji efektnost, zbytečne nabourává produktivní minimalismus celého snímku. A pokud POV na nějaký čas vystřídá okoukaný found footage, budu navýsost spokojený. (07.02.2013)

Elijah je kvalitní herec. Snaží se zbavit stereotypu rolí, ve kterých boduje dětskou tvářičkou. Výkony odvádí opravdu zajímavé, ale nic naplat, když obsadíte 50kilového sušinku do role násilníka a svalnatce, může dělat s hlasem a mimikou kdeco, ale bude to vypadat vždycky trochu divně. Celý film na něm stojí, POV forma je velmi znepokojující. Spokojený nejsem, film si neuměl moc vybrat formu (buď daleko tvrdší pojetí nebo naopak soustředění se na psychologii a méně prvoplánového řezání by prospělo). Sonda do nitra a zápolení s komplexem -- no, zdá se mi trochu moc schematická na to, abych ji dokázal vnímat jako uvěřitelný příběh. Za mě je tenhle poněkud samoúčelný příběh o masakrující fetišistické migrénické příšerce výrazně kompromisní... (08.05.2013)

K tomuto nemá cenu nic moc dodávat. Název mluví sám za sebe, Frodo je pořád Frodo, dětskej skřítek, nejradši neviditelnej, jen tady má místo Žihadla mesr na zárazy divokým prasatům, kterým hodně stylově a nekompromisně vylepšuje fasády a hlavně příčesky nocí se potulujícím kočičkám. Plus scénář Aja, plus nablýskanej vizuál nočního města, plus obliba originálu -> plnej kotel... (04.07.2013)