Maniak

Kto od filmu čaká niečo strašidelného, temného, poučného, tak sa nedočká. Ani krvavého veľmi nie, aj keď to skalpovanie je drsné. Kto hľadá niečo nevkusné, odporné a drsné s trochu netradičným prístupom , tak si príde na svoje. Režisér zvolil pohľad maniaka, v ktorom vidíme "pracovať " jeho ruky , ale jeho tvár je nám priamo ukázaná len veľmi výnimočne. Vidíme ho skôr v odrazoch zrkadiel a výkladov. Akoby E. Wood nosil kameru zavesenú na krku. Celé je to o prenasledovaní a skalpovaní šľapiek, natočené s chladnosťou, kde k žiadnej postave necítite vôbec nič. Záblesky ľudskosti sa snaží v divákovi prebudiť postava fotografky, ale stále je to chladné. Možno chcel režisér konkurovať filmu Henry-portrét masového vraha, ale ten ponúka i atmosféru a herecké výkony. Tu sa o herectve E. Wooda baviť nemusíme, ten hraje skôr svojím hlasom . Čudný a chladný film, ktorý mi nič nedal. 40%. (11.10.2013)

Maniak je dost střídmý v ději, ale způsob, jakým byl natočen, to vcelku zachraňuje. Zběsilé záběry z první osoby zdařile podkreslují extrémní narušenost a "maniakálnost" hlavní postavy. Netvrdil bych, že divák se vyloženě cítí uvězněn v jeho hlavě, ale film při nejmenším působí sugestivně. Samotář Frank se potuluje nočním městem a nechává se kompletně ovládnout svými zvrácenými choutkami. Dočkáme se i několika nezvykle brutálních scén, ale přesto nebo možná právě proto mám pocit, že tvůrce šokuje tak trochu samoúčelně... 6/10 (17.12.2017)

Nešťastně zamilovaný obrázek sériového vraha přímo z pohledu jeho očí. Vidíme sled vražd v L.A, šílenství uvnitř mysli, střípky z backstory. Krve a skalpování je tu plno, ale není to tak prvoplánové, není to ten dojem, který si odnést. A jelikož se jedná o artový film, nebýt tam tolika krve a skalpování, čepelí skrz čelist, asi bych se hodně rychle unudil. Ale takhle... rozhodně zajímavý počin v tomto okrajovém subžánru. Elijah Wood potvrzuje bizarní fakt, a to že se dobře hodí na dvě role - ztrápeného hobita a zvrácenou lidskou bestii. (03.05.2013)

Nepříjemné. Po tom co jsem vyšel z kina jsem měl divný pocit ze změněné perspektivy. Plátno nabízí pohled z první osoby v omezeném měřítku, ale neúměrně ho zvětšuje. Při návratu k binokulárnímu vidění u mě pak zpětně došlo k pocitu jakéhosi vnitřního zmenšení. Jako bych vylezl z chorého mozku zpět do toho svého (méně chorého) co zatím schopnost rozeznávat realitu neztratil. Byla to úleva i přes tu bolest hlavy, která se po té dostavila. Khalfoun tohle pojetí využívá na sto procent. Do tuctové slasherové zápletky dostává punc skutečnosti a nápady nešetří. Pobyt v rozpadající se osobnosti sériového vraha není příjemný, ale najdou se zde i skutečně romantické momentky. Anna jediná celý snímek balancuje na hraně normálnosti, ostatní postavy jsou nepříjemné, nebo se chovají hloupě. Elijah Wood hraje hlasem, jen občas jej zahlédneme v zrcadle nebo zvláštní sekvenci při níž "duše opouští tělo." Hudba jakéhosi Roba dodává MANIAKOVI zlost a nestálost a tvoří dost velkou část z mrazivé atmosféry, která dýchá z plátna. Něco takového už tu dlouho nebylo, (05.03.2013)

Elijah je kvalitní herec. Snaží se zbavit stereotypu rolí, ve kterých boduje dětskou tvářičkou. Výkony odvádí opravdu zajímavé, ale nic naplat, když obsadíte 50kilového sušinku do role násilníka a svalnatce, může dělat s hlasem a mimikou kdeco, ale bude to vypadat vždycky trochu divně. Celý film na něm stojí, POV forma je velmi znepokojující. Spokojený nejsem, film si neuměl moc vybrat formu (buď daleko tvrdší pojetí nebo naopak soustředění se na psychologii a méně prvoplánového řezání by prospělo). Sonda do nitra a zápolení s komplexem -- no, zdá se mi trochu moc schematická na to, abych ji dokázal vnímat jako uvěřitelný příběh. Za mě je tenhle poněkud samoúčelný příběh o masakrující fetišistické migrénické příšerce výrazně kompromisní... (08.05.2013)