Dnes naposled

Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. (14.02.2010)

VÍTE TAM, ZA OKNEM, TAM JE VEŘEJNOST...ALE TADY, TO JE MŮJ PRIVÁT... Člověk si řekne: co je na tom? Pokud ano, měl by se podívat na tenhle opravdový film. Herecké výkony jsou famózní a scéna, při níž František Smolík stojí uprostřed velkého bytu jen se starými kamny a několika rozbitými vázami, děsí... (11.08.2002)

Myslím že vedle Kladiva na Čarodějnice další vydařený Československý snímek, který byste běžně hledali v televizním programu marně. Dnes naposled je dokonalou sondou do každodenního života alkoholiků, kterak se jim hroutí jejich životy, přicházejí kariérní pády a v neposlední řadě to odnáší rodina. Co říct k hereckým výkonům? Já myslím že netřeba vyzdvihovat bravůrní výkon Zdeňka Štěpánka. Hodně by mě zajímalo kolik alkoholu se konzumovalo během natáčení. Například Jiří Sovák byl prakticky nerozeznatelný od běžného opilce. (11.10.2011)

Zajimavá sonda do života několika mužů, jejichž největší láskou je alkohol. Přestože v životě ztrácí skoro vše, nemíní se alkoholu vzdát. Škoda, že režisér Martin Frič neviděl skoro o dvacet let později fenomenálního Vladimíra Menšíka ve filmu Ikarův pád a jeho volné pokračování Tažní ptáci. Ale možná že i v tomto filmu pan Menšík čerpal inspiraci, když si zahrál malou roli hospodského. (27.02.2018)

Ožratý jako prase jsem párkrát samozřejmě byl, ale nikdy jsem nechlastal. Nicméně svůdný hlas sirén závislostí docela znám a tenký hlásek pana Alkohola jsem párkrát taky zaslechl a ve slabých chvílích si člověk říká, jaké by to bylo vše v něm denně utápět a do mozku si nainstalovat klávesu Delete.  Ale tak naštěstí nežiju v neštěstí, abych o tom vážně přemýšlel a na těch pár svých chmur mám jiný recepty.  Fričova pozvánka do světa alkoholiků je pak výborná, příčiny spíš jen načrtne (proč asi chlastá pan továrník v padesátých letech, že?), ale s důsledky si servítky nebere. Pět alkoholiků a pět osudů: Smrt, šílenství, vězení, rodinná ostuda a byť se to na první pohled nemusí zdát, tak i komický Sovákův pátý alkoholik Zemánek dostal naloženo. Co třeba ztráta sebeúcty, hm?   Povedený, tak akorát na čtyři velký panáky, šup, šup, šup, šup a jdu...teda lezu. (27.09.2023)