Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

TV spot

Recenze (178)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka... a tím to hasne! Fuj, vermut už nechci. Koňak jsem už měl, whisky jsem měl. Mysliveckou, tu jsem také měl... Becherovku - s ní jsem se ještě neloučil..." Film světového formátu. Vnímám jako nadčasové a zásadní dílo domácí kinematografie v žánru dramatu ze současnosti, osobně se mi líbí ještě víc než slavnější americký film Ztracený víkend se stejnou problematikou, mnoha zhodnými kvalitami v zpracování (bohužel s poněkud násilným happyendem). Scénář nabízí detailní psychologickou studii pěti postav, každé odlišného charakteru a z jiné spoločenské vrstvy, jenž ale spájí takřka neustálá přítomnost v jedné hospodě a závislost na alkoholu. Jsou to exhibionistický hospodský frajer a podvodníček žijící jen z kšeftů na volné noze; stárnoucí holič bez rodiny s vlastní pracovnou i bytem uvnitř hospody(!); úspěšný umělec (houslista), který propadá stále více lhostejnosti k práci i vlastní ženě; inženýr s našlápnutou kariérou, který upadá pod vlivem alkoholu pomalu, ale jistě na dno v životě pracovním, rodinném i vnitřním; do pětice pak úplná troska bývalého továrníka, který už téměř nežije a vnímá víc než realitu vlastní halucinace. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, pokaždé si tady užiju zejména Františka Smolíka a Zdeňka Štěpánka, asi i proto, že jejich postav a tragických konců mi je tady docela líto. Líbí se mi zde i Jaroslav Mareš a jeho vtipné "obchodní" výstupy coby lehké odlehčení více méně ponuré atmosféry a taky herečky Běla Jurdová a Irena Kačírková coby sokyně v záujem o jednu z postav. Pochmurnost atmosféry vytvořená automaticky černobílým obrazem i přirozenou tmou v nočních ulicích je zde nenahraditelná... 100% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. ()

Reklama

Fanucci 

všechny recenze uživatele

Dost toporná sonda do života alkoholiků a nudná obžaloba alkoholismu. Vadili mi i některé propagandistické prvky (např. pohled uvědomělého dělníka na opilého inženýra, postava zkrachovalého a neschopného továrníka, prospěchářská postava obchodníka/podvodníka a jeho neustále "hello & goodbye", vždy střízlivý a korektní barman Menšík věrně sloužící státní hospodě i když bývala jeho vlastní...těch nenápadných propagandistických momentů a postav je tam - bohužel - dost). Průměrný film s průměrnými hereckými výkony. Velmi nadhodnocený film. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Tak jsem myslel, že Ikarův pád je ojedinělým filmem o alkoholismu, teď vím, spletl jsem se. "Dnes naposled" je v podobném duchu, zde ovšem ještě stará garda prvorepublikových herců (štěpánek, Mareš aj.), kterým přihrává už generace nová (Sovák, Ráž, Menšík). Vskutku syrové drama o chlastu, kdy jsem sám byl zvědav, kam až Frič je schopen ve své reportáži zajít. A zašel až na konec. Byl to zkrátka machr....a já přestávám pít...dnes naposled...90% ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v červnu 2020. Dnes naposled je fyzickým existencialismem Martina Friče. S ohledem na ideologický normativ své doby, musel trojlístek Josef Neuberg, František Vlček st. a Martin Frič přibalit k existenciálnímu flambování recepis na kapky s nastíněnou možností nápravy, ale také negativní stanovisko veřejnosti, přesto se se zájmem dostává až do niter rozpadu vlastní lidské osobnosti. Démon alkoholu, právě v jeho oparu se vytrácejí všechna ta osobní zklamání, podléhání nárokům očekávání, útěky z bytostných frustrací a úzkostí strachu, ta potřeba zapomenout, a schovávat se před okolním světem, ale i před sebou samotným. Vypěstovaný návyk, ty stavy opojení a bezvědomí, nenápadně rozšiřující se vlnění a dalekosáhlá destrukce světů vnitřních, intimních i vnějších, veřejných. Obrazy k průniku do soukromých rozvratů vnitřních světů využívají detaily a drobnosti, hrají si s přítmím i kompozičním uspořádáním, neschází Paganini, ani Rachmaninov. V hlavním centru soustředěné pozornosti je Jindřich Danda (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), vedoucí inženýr, jistá pracovní nedostatečnost a pečlivě utajovaný pád ducha již nelze dobrovolně zastavit. Útěk je vysvobozením ze závazků. Druhým objektem se zvýšenou pozorností je Karel Mašek (vynikající Vladimír Ráž), houslový virtuóz, smutný z přízemnosti života. Neřest má vedlejší účinky v nespolehlivosti, a pak také tápání. Útěk je osvobozením se z tíže okovů. Vedlejším ohniskem zájmu je Rendl (pozoruhodný Jaroslav Mareš), překupník a spekulant z nutnosti z toho neustálého stornování překotně již uzavřených kšeftíků. Čas se rychle krátí a sklony k odplatě jsou vedeny k osobní satisfakci, potrestáním za nedostatečné přijetí tou komunitou lokálu nešťastných. Hlavní ženskou postavou je Magda Řeháková (velmi zajímavá Irena Kačírková), starožitníkova dcera a houslistova intimní vzpomínka. Sebevědomě úspěšná poloha je důkladně udržovanou ochrannou známkou, nitro se obává bolesti. Významnou postavou filmu je Taupe (pozoruhodný František Smolík), bývalý továrník, již uzavřený za alkoholovou hradbou z bolesti absolutní osamělosti a klinické smrti všech těch jistot a krás velkolepého života minulosti. Útěk je vykoupením. Výraznější postavou je také Zemánek (zajímavý Jiří Sovák), holič a osamělý mužíček, jenž po ztroskotaní manželství hledá útěchu v alkoholovém oparu ve společnosti notoriků. Z dalších rolí: houslistova manželka v nevědomí aktuálního mužova pracovního odloučení, Božka (Běla Jurdová), v záležitostech poskytovaných služeb vždy spolehlivý vinárník Kroc (Vladimír Menšík), inženýrova stále zklamávaná manželka Berta (Antonie Hegerlíková), za otce alkoholika stud cítící inženýrova již pracující dcera Jiřina (Eva Očenášová), inženýrův neposlušný a nezdárný synek Láďa (Václav Tomšovský), Jiřinin spořádaný snoubenec Jaroslav (Luděk Munzar), Magdin otec a opatrný starožitník (Vlastimil Brodský), z inženýra znepokojený ředitel (Václav Lohniský), s pozdním příchodem nespokojený dirigent Bohumil Petržílka (Zbyněk Vostřák), vyšmelené koberce zpět požadující dr. Ventura (Jindřich Narenta), či jeho bujně výřečným spekulantem okouzlená manželka (Věra Váchová). Dnes naposled, ano, tady dosahuje Frič nejniternějšího stupně filmové existenciální poezie. Alkohol je útěchou, která se tak snadno vymyká zpod kontroly. Působivá existenciální poetika! () (méně) (více)

Galerie (15)

Zajímavosti (7)

  • Koncert, na němž hraje Karel Mašek (Vladimír Ráž) sólově, je natáčen v pražském Domě umělců, dnešním Rudolfinu. Druhý vstup s orchestrem, kdy Mašek přijde pozdě do zkoušky, probíhá ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Mašek zde coby nepřipravený koncertní mistr zkazí houslové sólo ze Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka. (Skladatel)
  • Odborným poradcem u filmu byl MUDr. Jaroslav Skála, nestor protialkoholní léčby v Československu. (Ded@M@tes)

Reklama

Reklama