Dnes naposled

Zapomenutý film, jehož téma je aktuální v každé době. Často jsem se smál, ale pravda je, že toto dílo je velmi vážné. Zdeněk Štěpánek předvedl přesvědčivý výkon, v roli hospodského netypicky vynikající Menšík, kterého bych spíše čekal u stolu a opravdu bravurní Jaroslav Mareš. Tomu jsem jeho opilecké kousky opravdu věřil. Kdo se v některé filmové postavě aspoň trochu poznal? Ten by měl asi myslet na to, že dnes je to opravdu naposled... (31.12.2010)

Putyka U Kroců je útočiště pár notoriků, se kterýma to vážně nedopadne dobře. Text distributora v podstatě prokec celej příběh, takže není co dodat, Snad jen je třeba vyzdvihnout a to opravdu hodně vysoko herecké výkony všech herců. Hlavně tedy pana Štěpánka a Sováka. V českých filmech posledních deseti let jsem neviděl ožralu zahraného ani z poloviny tak dobře jak to uměl on. Výkony pana Matonohy v Ulici, který předvádí opilost jako estrádní komik se s výkonem starýho borce nedají vůbec porovnat. Totální alkář, jeho kolega Sovák, který ve filmu hraje holiče je podobný případ...inu, výbornej, ne přehnaně smutnej film v režii člověka, kterej jednoduše uměl. Klobouk dolu (11.01.2012)

Já si teďka tohle vypiju, pak si dám prcka – a tím to hasne. Jméno Martina Friče bývá nejčastěji spojováno s populární komediální tvorbou prvorepublikové a protektorátní provenience a téměř se zdá, že v pozdějším období toho za pozornost už moc nestojí. Chyba lávky. Frič se po krátkém období osobní i tvůrčí stagnace vzepjal ke svému velkému comebacku tématem, se kterým dlouhá léta sám zápasil. V tom filmu je uložena velká životní zkušenost i svého druhu neobvyklá výzva, jak čelit problémům s alkoholem. Zároveň je zřejmé, že tu nejde o žádné plané moralizování, ale o komorní, v podstatě velmi intimní příběh několika lidí, kteří chtějí utéct před šedivou a ubíjející prózou života do světa fantazie a opojných klamů. Každý z nich má ke své závislosti jiný důvod, každý se u dna skleničky ocitl z různých příčin. Herci hrají civilně a dokáží s maximální přesvědčivostí zpřítomnit vnitřní hnutí svých postav. Zdeněk Štěpánek se úplně oprostil od zavedených jevištních manýrů a vysekl tady hluboký portrét člověka propadajícího se až na samé dno. Jiného druhu je potom Rážův houslista, samolibý frajírek, prahnoucí po exkluzivitě života a hledající dočasný únik v náruči atraktivní ženy. Je tu samozřejmě mistrovská herecká studie Františka Smolíka, který sice předtím odehrál bezpočet opilců a životních ztroskotanců, ale žádný z nich neměl v sobě takovou hlubokou duševní vyprázdněnost jako zkrachovalý továrník Taupe. Okamžik, v němž se pod vlivem rostoucího deliria vrací v představách k minulosti a v náhlém pomatení mysli postupně prochází prázdnými pokoji svého bytu, patří k vrcholným scénám Fričova filmu a v kontextu doby měla nepochybně silný účinek. Přesně zahraná je i Sovákova expresivní figurka profesionálního alkoholika; ve stejné rovině, i když v trochu jiném úhlu, se pohybuje Marešova role. Na rozsahem nevelkém prostoru na sebe výrazně upozorňují i další, především mondénní milenka Ireny Kačírkové nebo jedna z prvních větších příležitostí před kamerou Vladimíra Menšíka. Jak je pro filmy z této dekády typické, pokouší se o co nejrealističtější pohled na věc čili žádný happyend se nekoná. Ani nemůže. Své následovníky ostatně film získal v dalších dílech pozdějších tvůrců, mezi jinými například v Hubačově Ikarovu pádu nebo Pecháčkově sondě Dobří holubi se vracejí. (14.02.2010)

Dost toporná sonda do života alkoholiků a nudná obžaloba alkoholismu. Vadili mi i některé propagandistické prvky (např. pohled uvědomělého dělníka na opilého inženýra, postava zkrachovalého a neschopného továrníka, prospěchářská postava obchodníka/podvodníka a jeho neustále "hello & goodbye", vždy střízlivý a korektní barman Menšík věrně sloužící státní hospodě i když bývala jeho vlastní...těch nenápadných propagandistických momentů a postav je tam - bohužel - dost). Průměrný film s průměrnými hereckými výkony. Velmi nadhodnocený film. (22.10.2012)

Kvalitny ceskoslovensky film o opilcoch a o problematike alkoholizmu - a zase sa nestotoznim s pritomnymi 5 hviezdickovymi mentalmi. Ako namet o alkoholizme je to samozrejme vyborne : dejova linie plynie pekne pomaly, ale nuda dostala neprirodzene vela priestoru. To nemam rad - a jo, jo Wilderov Ztraceny Weekend je u mna stale vyssie. 85 % (30.06.2015)